Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
God Dethroned - The World Ablaze

God DethronedThe World Ablaze

Sorgh7.6.2017
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Po letech tiché rezignace je sesazený Bůh zpět a drze pošilhává po svém čalouněném kanapi. Na otázku, jestli si na něj znovu sedne, zkusíme najít přijatelnou odpověď.

God Dethroned už byli dvakrát uloženi k ledu, ale pokaždé se vrátili zpět. Naposledy k tomu došlo v roce 2014 a z důvodů personálních škatulat už z původní sestavy mnoho nezbylo. Nejnovější obličeje jsou vidět u basy a druhé kytary. Všechno jsou to však kovaní muzikanti s léty zkušeností.

Dřívější blasfemická image je pryč, tématem dne je válka a uniformovaná poslušnost, kterou káže barevně chudý obal. Na jeho ploše se vojáci plížením v zákopu snaží dosáhnout prodloužení života a v lepším případě i nějaké kořisti.


Současní God Dethroned zní uhlazeně, bohatě a napapaně. Zasáhne vás majestátní zvuk, pocit velkoleposti, který death metalu zpravidla nepřísluší. Díky této lehce pompézní náladě album ztrácí  něco z bývalé špíny a nevychovanosti. Ne každému po chuti, na druhou stranu se kapela stává stravitelnou pro širší spektrum posluchačů, což nejde z placu odsoudit. Navíc čitelnost melodických kreací je výborná.


Intro se stylem fade in postupně rozevírá atmosféře silných dojmů. Melodično je silné téma nahrávky, to je jisté. A i když to mnohdy nejsou nijak hluboce promyšlené kompozice a člověk tak trošku dopředu očekává to, co vzápětí přijde, vyvolaný dojem je působivý. Levná a rychle upletená místa se obohacují odleskem příjemných hitovek a člověk je ochoten odpustit i nějaká ta škvárou zasypaná místa.

 

 

Mnohde vládne pocit, že jsme zde už byli s někým jiným. Jako v případě výrazného kytarového motivu ve druhé skladbě, který mi někoho silně připomíná, jen si vzpomenout. S dávkou tolerance a pochopení je možné přijmout fakt, že album trošku vykrádá jiné tvůrce, navíc je to uděláno slušně a s citem. Koneckonců nejsou první ani poslední. Opřít se mohou zejména o schopnost napsat líbivé melodie. Hlavním kamenem úrazu jsou spíš nepřekonané stereotypní úvahy a největším nebezpečím pak nuda, která jde na vrub rytmice. Tempo hnané kulometnou palbou jako z automatu se ani nepokouší vyvolat vzrušující nesoulad a hoví si v té nejobyčejnější poloze.  

Otázkou je tak další budoucnost kapely, protože hlubší dojem ve mně nahrávka nezanechala, a pokud to bude většinový názor, je možné, že se chlapi opět rozejdou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wajgl / 9.3.18 13:32

Já s touhle deskou nemám problém, koupil jsem si ji společně se všemi staršími věcmi WfW takže jsem mohl srovnávat. Je to kapánek něco jiného než Kovy odjinud nebo Věž smrti i když už tam byl náznak kudyma to asi půjde. Z Věže smrti bych vypíchnul skladbu Most - toto je excelentní nedoceněné dílo. Illud Tempus možná u někoho pohoří, ale zároveň si může najít zcela nové posluchače pro které jsou předchozí věci dost syrové. Tohle říkám z vlastní zkušenosti. Nemám problém poslouchat vše od inteligentního popu ala Goldfrapp, Röyksopp až po raw black metal. Hudba mě baví a proč si nedát kvalitní hip-hop když to má hlavu a patu. Mě se nelíbí to mezitáborové plivání na sebe. Ke skladbám by se dalo napsat hodně, komu se líbí německá elektronika jako Projekt Pitchfork tak možná se mu bude líbit i Illud Tempus - zvláště u poslední skladby "Selhání" je podobnost více než zřejmá. Děkuji Morbivodovi za toto dílo a když se vydá zpátky k syrovosti nebo jinudy tak se zlobit nebudu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky