Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

S velkou chutí jsem očekával a vyhlížel příchod nové desky kanadských mágů Godspeed You! Black Emperor. Před třemi roky vydaná řadovka ´Allelujah! Don´t Bend! Ascend!´ sklidila zasloužené vavříny, osobně u ní stále trávím hodně času a tak jsem se logicky těšil na pokračování dramatických kapitol zvukové alchymie.

'Asunder, Sweet And Other Distress by mohla být stejně kvalitní chuťovka, zejména pro gurmány, kteří umí hospodařit s časem a na jeho výplni nešetří. Jako posledně se nám nabízí čtyři skladby, ve kterých se citlivě dbá na silnou a ztěžka dosedající atmosférou. Ta je tím prvním, co se dá jakžtakž popsat, zatímco máte plnou hlavu ohňostroje dojmů. Podobně jako jsou obrazy na obalech posledních dvou alb neostré, rozmazané a zrnité, stejně rozmlžená a nekonkrétní je hudba. Těžce popsatelná, stvořená k osobnímu prožitku. "Godspeedi" se musí prožít a žádná slova nedokážou vyjádřit intenzivní pocity, které mám při poslechu. Skoro pořád husí kůže.

GY!BE neopustili sféry myšlenkových labyrintů. Člověk bloudí a pomalu hledá směr, který se po nějakém čase slituje a zjeví. Na první dobrou by se mohl vloudit dojem, že jde o poklidné rozjímání nabízející klid a potěchu, ale špatně skrývané drama na pozadí nejde přeslechnout. Jakýsi věčný prst ukazuje na špatnosti a žádá satisfakci nebo odpuštění, ke kterému by mohlo dojít skrz naše pozorování. Melodie jsou silně načichlé exotickým parfémem, možná orientem, ale spíš balkánským folklórem. Ten mi sedí víc a může za to hlavně skladba Mladic z minulé desky. Mladic + folk = Jugoška. Hloubka dojmů je intenzivně závislá zejména na hlubokém zvuku smyčců, které nezní jako klasické housle nebo viola, ale vyvolávají dojem pro nás exotických nástrojů typu srbských guslí či gadulek.

Zkraje není problém se s albem identifikovat. Po úvodních úderech bubnů Peasantry Or 'Light! Insight Of Light!´se rozjíždí podobná směsice dramatických momentů jako na předchozím albu. Pomalé tempo, těžkopádné a nadrogované kytary hrající v okolních ruinách usedlosti zvolna zarůstající travou. Dojetí se střídá s nezdolným duchem místa, plejáda zvuků kolísá mezi vysokým, nevinně průzračným kvílením a hlubokými tepy basů, mezi nimiž zvolna protékají bohaté, melodické proudy. Bohužel s koncem první skladby moje nadšení končí a výše popsané přestává platit. Pokračující čas přináší jen nedozírná pole experimentů, zvukových onanií a hlučného smetí.

Podlomené jistoty dostávají na frak plynulým přechodem do následné Lambs' Breath, která už se dá těžko nazvat skladbou. Spíš je to desetiminutový koktejl skřípavého haraburdí, jehož struktura se mění momentálním pohybem, zdánlivě náhodným hrábnutím do strun. Celé to vrčí, kvílí a kde nic tu nic. Pod vlivem nějaké omamné látky to může být skvělý zážitek, ale u člověka čistého a nevinného to budí přinejmenším rozpaky. Asunder, Sweet  pokračuje v podobném duchu. V ní se dočkáme vyhrocenějšího závěru, kdy napětí roste ke hranici únosné meze, ale stále je to jen kolébání plachetnice na vlnách nevypočitatelných hnutí mysli, kde vládnou kolísavé zvuky zefektizovanách strun a elektroniky.

Závěrečná Piss Crowns Are Trebled, sáhodlouhá, skoro čtrnáctiminutová skladba je už jen pro otrlé jedince, kteří se dokázali prokousat až sem. Tady už se opět dají postupně rozeznávat tvary předtím rozpuštěné v mlhách, které dávající větší smysl, ale pořád je to nekonečná cesta, která až zhruba za polovinou dostává svěží dech a příjemně šlape ke vzdálenému cíli.

"Asunder" na rozdíl od předchozího "Allelujah" ještě výrazněji spoléhá na obrazotvornost posluchačů a na cestu jim dává jen minimum nápovědy. Většinu nejspíš odradí (ne)smyslně dlouhé pasáže kolorované stále stejnými zvuky, monotónními smyčkami a absencí momentu, který by jako kámen rozvlnil stojatou hladinu rybníka. Za této situace obstojí jen několik silných a zarytých uctívačů, pro které jsou GY!BE zásadními bohy. Já o jejich genialitě nepochybuji, ale i mistři můžou mít slabší chvilku. Pro mě jde o sestup do nižšího tábora, když už kapela zapíchla cepín kousek pod vrcholem.