Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pro tento typ hudby mají Grayceon buňky. Nevymýšlet neřešitelné situace, mít tah na branku a přitom ctít doomová pravidla pro melancholii a podmračení na jasném nebi, kde si do té doby válelo šunky sluníčko. Zachovat si nadhled a smysl pro atypická řešení, aniž by se sklouzlo za hranu profesorského školení a chladné neurčitosti přehrávání stupnic a povýšených pohledů skrze pražce. Hudba Grayceon je vřelá a osobní. Je souzněním vzájemně se přitahujících protikladů. Pohody a utrpení. Je to trochu jako pavoučí pohyb po vláknu ve větru. Ten možná láme stromy, ale malému členovci ne a ne ublížit. Kdepak, ve společnosti Grayceon se nebudou věšet hlavy, ani motat špagát s šutrákem kolem nohy, natož s ním skákat směr hlubina přehradní nádrže. Klídek.

Snažme se u toho všeho raději pousmát, klidně si po dešti vymáchat čumák v bahně, pak mávnout rukou a myslet si svoje. Vždyť co, svět se přece neboří. Abychom si tvorbu Grayceon priblížili vyjmenováním podobných a stylově příbuzných uskupení, musíme vzít do party kapely jako Subrosa, Giant Squid a nově také Squalus. O všech už byla na Echoes řeč a u posledních dvou platí i personální provázání s Grayceon. Takže už víme, odkud vítr vane. Čtvrté album Grayceon by se dalo považovat za typické z kategorie špinavějších US doomíků, kdy za oknem kropí květiny zpěvule a třímá cello na důkaz větší vážnosti a spojení s klasikou. A tohle já rád. Tohle spojení, všechny jmenované soubory a většinu jejich alb.

IV je zdatným následovníkem předchozích nahrávek kapely, ale jde si vlastní cestou, aby potvrdilo slova uvedená výše. Trochu vystrašeně možná vypadám u některých dramatických skoků na začátku alba, kdy se závěr úvodní skladby zlomí v ještě větší nátěr, aby se s dvojkou By-the-Wind Sailors spadlo do úplně pomalého tempíčka chystajícího se na dalekou plavbu po moři. No... pěkně jsem si zaplaval. Napřed ale bez kruhu, než jsem si konečně spočítal, co kam a k čemu patří... Posluchačsky nejvěrnější skladbou alba bude trojka Scorpion, punkovou dušičku nezapře v první polovině splašená Slow Burn a jedno oko nezůstane suché u jemňoučké balady Pink Rose, kde se prosí mami, vem mě domů...

Stylově a povahou jsme si byli "se čtverkou" blízcí hned, jenom jsem hledal její pravou tvář, která se mi sem tam ztrácela z dohledu. Jako by ji přede mnou pořád (a záměrně) odvracela. Ale ono je to pak celé zajímavější, když si člověk musí víc šlápnout a víc si dovolit a přitom nepřesáhnout mez, aby najednou nebylo po všem. Ten zásadní pocit ovšem zůstal i potom, co jsme se navzájem našli.

IV je pohodovou nahrávkou, která je možná místy hodně smutná, ale nikdy ne natolik, aby se hroutila a vy ji museli pracně vymlouvat to či ono unáhlené řešení nastalé situace. Je moudrá, má ten svůj nadhed a má taky potenciál se líbit. A věřím, že se líbit bude. Komu voní zahrádka Subrosa a koho bavil netradiční doomík Giant Squid, jistě už zavadil i o Grayceon. A pokud ne a je ještě ve stádiu hledání, tak ten poslechem novinky Grayceon určitě neprohloupí. Budiž šedo, budiž podmračená pohoda.