Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Guantanamo Party Program je pětičlenná kapela z polské Wroclawi a jak už název aspoň trochu napovídá, bude se jednat o vážné věci, uvědomělou kapelu, přístup v duchu DIY, koncerty pod logem GNWP a vůbec všechny ty atributy, které si člověk spojuje s angažovanou hardcorovou scénou. Teda nevím, jestli tohle všechno lze na první pohled vydedukovat pouze z názvu (někoho klidně mohlo napadnout něco o gore grindu), nicméně už jsem to prozradil, takže to prosím berte jako fakt.

Tak takhle kapela funguje už deset let a své letošní nové album řadí k předchozím dvěma dlouhohrajícím řadovkám, čtyřem splitům a jednomu live albu, což jsou znalosti pouze přetlumočené, nikoliv naposlouchané. Přiznávám. Každopádně GPP už mají něco za sebou, evidentně mají něco odehráno a po pravdě to na aktuální desce je jednoznačně slyšet.

Jejich současná muzika má hodně blízko k post hardcoru a měl-li bych přirovnávat, napadli mě třeba domácí FDK, Drom a Esazlesa nebo hodně dávní Cult Of Luna, když se ještě hledali, začínali a ještě zdaleka nebyli tak jedineční, jako jsou dnes. Tedy muzika postavená na kytarách, na uřvaném vokalistovi a na nasazení, z něhož cáká pot už během první skladby. Takže ano, GPP nehrají vůbec nic původního ani originálního, nenajdete u nich zrnko osobitosti a sami sobě pak musíte položit otázku, jestli něco takového chcete nebo jestli něco takového kapela vůbec zamýšlela. Podle mě totiž těžiště leží jinde a po přečtení doposud napsaného by to nemělo být takové překvapení.

Na druhou stranu bych ale nerad vytvořil dojem, že obsah alba III nestojí ani za poslech, protože ono to tak ani náhodou není, a dobře si pamatuju poměrně spokojený pocit během prvotního seznamování. K výše napsanému je třeba jednoznačně doplnit, že jejich hra postavená na kytarách je na těch kytarách postavená skutečně dobře, že přechody mezi melodikou (které je tak akorát) a živočišným nátlakem jsou udělané výborně, že to nasazení je víc než uvěřitelné a taky že deska ve většině hrací doby netrpí na hluchá místa. Je z ní cítit příjemná naléhavost bez ohledu na textovou nesrozumitelnost a její poslech zhruba naplňuje to, co by člověk od poslechu této žánrové produkce čekal. Pokud tedy nečekáte nějaké skutečně silné gradace, protože ty GPP nedělají (neumí, nezajímají,...).

Sečteno a podtrženo nelze v závěru vymyslet nic převratného, protože všechno vyplývá samo. Album III je žánrová, zcela nepůvodní, ale poměrně slušná práce. Album III je taky moc fajně zpracovaný digipak s dvoujazyčně uvedenými texty, ale album odfláklé co do názvů skladeb, které prakticky nejsou. Bez ohledu na to všechno mi ale nevychází nic jiného, než že GPP jsou kapelou své vlastní lokální scény, kterých má každá lokální scéna … řekněme víc než pár. Přičemž potenciál tyto hranice přesáhnout nejspíš nenajdete.