Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Depresivně laděný jedinec Joe Hawker chodí s černou vycházkovou mikinou po britském ostrově Wight a promýšlí jak své neveselé nálady umělecky zachytit. Posledním výsledkem je hodinová porce atmosférického black metalu stříknutého pohřební fazónou doomu a pár dalšími prvky, které se do obou zmíněných stylů náramně hodí. Osm let zametání listí v parku a náhodných dostaveníček na břehu moře se vyplatilo. Přesně tak dlouho Joe sbíral a promýšlel materiál, který se nakonec na "They Became the Falling Ash" objevil. Vytrvalý to mladý muž, ale příště bych to možná ani neprozrazoval...

Jak si tak Joe chodí a sní si své zamračené sny, má na své mikině sepraný nápis Burzum a ve sluchátkách těžce stravitelnou hrobařinu Elysian Blaze. Tímto mixem bych definoval tvář Ethereal Shroud, lepší mne nenapadá. Jde o spojení primitivně znějícího rouhání s "velkou" atmosférou a přestávkami na zpomalení, ke kterým pravidelně dochází na místních krchovech. Z hudby nejde ani tak chlad, jako spíš podzimní deštíky a vytrvale špatné počasí celkově, což dělá náladu takovou, jaká je. Pod psa. I když už nasněžilo, tak na mě tohle album pořád působí jako podzimní mrskání se v protivných plískanicích. Všudypřítomnou mlhou prostupují jen obrysy stromů, pár cihel z věže nedalekého kostela a havraní partička krákající své pohřební songy. Toliko prostředí jako stvořené pro podobný typ nahrávky.

Honosný začátek skladby "Look upon the Light" otevírá řadu možností a ucho lační po ve velké funerální oslavě, ale realita je poněkud fádnější. K dalším libovým tutovkám depresivního lkaní se dostává jen v určitých okamžicích a nemůže za to ani tak zakalený zvuk, jako spíš skladatelské rozpoložení mistra oboru. Vše se za čas slije v jednu poměrně neprostupnou vrstvu black / doomového příběhu, který je sice smutný a občas příjemný, ale celkově nepříliš výrazný a ničím nevyčnívající nad běžnou produkcí tohoto ranku. Což je samozřejmě smutnější než album samotné. To se snaží znít mohutně, ale pořád jej cosi drží při zemi. Za tolik let práce by si zasloužilo přece jen promyšlenější a hlavně pronikavější koncept, než jen hru na velké plochy v primitivním balení. Skutečná hloubka je tím, co mi na nahrávce chybí a moc tomu nepomáhá ani nevýrazný vokál a místy dost komické bicí. Samozřejmě, není to album jednotlivých nástrojů, ale jeho celkové atmosféry, ale stejně si nemohu pomoci...

"They Became the Falling Ash" není vyloženě špatnou deskou hodnou odvržení, ale potěší jen pár zanícených depresářů, kteří ji dokáží vzít za správný konec. Já jsem čekal víc a věřím, že pro tohle album šlo i víc udělat. Proto jsem trochu zklamaný a přesvědčený o tom, že jsem nedostal úplně to, co jsem očekával. Zkrátka nic, co by mě vyrušilo svou velkolepostí od běžné denní činnosti. Joe Hawker je člověk, který je pro tento typ metalové hudby stvořený, ale myslím, že z ní může vytřískat ještě trochu víc. Budu věřit a budu to po Ethereal Shroud i chtít.