Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hail of Bullets - Hail of Bullets (EP)

Hail of BulletsHail of Bullets (EP)

Garmfrost17.11.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Hail of Bullets je kratičké dílo nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů.

Koukám, že po Hail of Bullets se už slehla zem. Mrtvola ještě nevychladla a už se vytahuje z hrobu. Vydavatelé z Agonia Records oprášili úplně první nahrávku holandských válečných veteránů, eponymní Hail of Bullets, které je někde uváděno jako demo a jinde EP. Čert vem detaily. Je to ďábelský počin a jeho obnovení je činem více než chvályhodným. Přiznám se, že jsem zapomněl na fakt, že ikonického Martina Van Drunena vystřídala v posledních letech existence kapely další legenda – Dave Ingram. Ten už nestihl s kapelou nic natočit. Nicméně, na recenzovaném díle uslyšíme charakteristický hlas pana Drunena.

 

hail of bullets

 

Když se zaposloucháte do Hail of Bullets a srovnáte s původním vydáním (na youtube ukázky dohledáte, pakliže nevlastníte CD-R), poznáte, že se nezměnilo prakticky nic. Jiná je obálka, grafika. Respektive obaly jsou přepracované pro potřeby realizací na různých vinylových formátech, jewelcase CD nebo kazetě. Je jasné, že dnešní doba si žádá všechno možné. Na digitální formáty se rovněž nezapomnělo.

 

Pro připomenutí nebo pro nové posluchače, kteří před sedmnácti lety byli někde jinde – Hail of Bullets byl all-star projektem sestaveným členy Asphyx, Thanatos, Gorefest nebo Grand Supreme Blood Court v čele s Martinem Van Drunenem. Hail of Bullets se ve svých textech věnovali druhé světové válce. Stylově se příliš nevzdalovali svým domovským kapelám a předpokládám, že od nich nic jiného nikdo ani neočekával. Skladby jako General Winter se uměly plazit takřka v doomovém oparu, ale nebály se ani prásknout do koní. V Ordered Eastward zahostoval Dan Swanö, což minimálně pro mě znamená divoký rauš a slast. Dan nahrávku ošetřil také mixem, který jí dodává příjemnou vzdušnost, sílu a zvukovou pohodu.

 

Skladbám, jež samozřejmě najdete i na debutovém full-lenght záseku ...of Frost and War (který je pro mě nejpřitažlivější z diskografie HB), to na krátké ploše nesmírně sluší. Jsou ostré a intenzivní. Dominantně si ukradnou vaši pozornost a motají kolem ní pavučiny lákadel. Jejich styl kombinuje hutný death metal, groove hoblovačky s přitažlivými vyhrávkami, jaké holandské deathové hordy umí moc pěkně a jedinečnou atmosférou. Zub času ještě nestačil zaúřadovat, protože co je sedmnáct let v životě starce… Okamžik…

 

 

Hail of Bullets nevznikli, aby scénu inovovali, ale aby ji uctili a vzdali hold i své vlastní historii. Těžké a mnohdy dostatečně brutální kompozice dávají vzpomenout na doby dávno minulé, kdy ikony Asphyx, Gorefest, Thanatos nebo třeba Bolt Thrower, které mi styl Hail of Bullets rovněž připomínaly, vydávaly své nejlepší nahrávky. Ani v jedné ze čtyř skladeb nezazní nic rafinovaného, nebudeme-li počítat rafinovanost dramatickou nebo atmosférickou. Celé kratičké dílo je nesmírně silné a nakopávací. Jedná se o laskominu, která byla předzvěstí dlouhohrajících perel. Počin malý rozsahem, nicméně ohromný dopadem a chytlavostí nápadů. Já osobně doufám, že od Hail of Bullets ještě uslyšíme něco nového…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 11.11.19 10:06

Nemohu se zbavit dojmu, že Akerfeldt a spol, i přes chvályhodnou snahu, nemalou porci výborných nápadů a nesporné odhodlání, tlačí tu svou kárku poněkud toporně a nepřirozeně. Ano, na In Cauda Venenum se toho děje spoustu. Spoustu zajímavého. Nicméně mě prozatím při každém poslechu přepadá neodbytný pocit lehké otravnosti... Opeth chvilku oblékají vyžehlený kabátek z období někde kolem Ghost Reveries, chvilku jakoby bloumali u Kinga Diamonda na hřbitově, jindy jsou zas natolik milí, krásní... a chvílemi bohužel až přearanžovaní... Možná vyslovím poněkud kacířskou myšlenku, ale momentů, kdy Akerfeldt se Svalbergem a občas i Akessonovou kytarou zní prakticky unisono, je na můj vkus zbytečně mnoho. Snaha o efektní vygradování atmosféry se u mě jaksi tentokrát míjí účinkem. In Cauda Venenum mi připadá jako složitá matematická rovnice... ...chybí mi hravost a drzý úšklebek Heritage:-) Uvidíme v pátek v Norimberku...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky