Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hanging Garden - Citylight Sessions (EP)

Hanging GardenCitylight Sessions (EP)

Garmfrost15.5.2024
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Umělecky hodnotný a přínosný živák nemusí udělat radost pouze věrným příznivcům kapely, ale může oslovit i náhodného kolemjdoucího.

Tvorbu Hanging Garden minimálně od loňského megapočinu The Garden vnímám hodně srdcově. Zcela nezaujatě (hehe) tvrdím, že v ranku, ve kterém se finští melancholici pohybují, není mnoho takových, kteří mají každé album s vlastní tváří. Hanging Garden je prakticky stále v pohybu a ve vývoji.

 

Citylight Sessions by vlastně nemělo být šokujícím překvapením. Ty tam jsou metalové hrany. Pryč jsou i ty rockové. Citylight Sessions je „pouhým“ EP a ještě navíc živákem. V mém zorném pohledu nic zajímavého. Podobné nahrávky mě nechávají zcela chladným. Tím, že nám vydávající label Agonia Records poslal k recenzi promo, jsem své zažité předsudky překonal a ejhle! Překvapení. Citylight Sessions, ač obsahuje pouhých pět skladeb a všechny z The Garden, je zcela svébytným dílkem v bohaté mozaice Hanging Garden.

 

hanginggarden

 

EP otevírá nádherná The Journey. Synth/pop s prvky darkwave skladbě sluší. Kapela má výhodu, že vedle šikovných muzikantů má stejně dobré zpěváky. Ještě více než v minulosti se hlavního vesla chopila Riikka Hatakka, která v kapele pěje od Into That Good Night. Její hlas zasmušilému a zamlženému dusotu sedne. Nicméně není potřeba házet kapelu do female stylu. Toni Hatakka stále platí za sólového pěvce. Že umí pěkně zpívat křehkým a něžným hlasem, mockrát předvedl. Jeho party v The Four Winds a ještě více v The Garden mě pouze utvrdily o jeho všestrannosti a schopnostech zpívat dobře i na koncertech. Mnohem známější ikony by se od něj mohly ledasčemu přiučit.

 

Ač se jedná prakticky o elektronickou záležitost, zbytek nástrojového osazenstva se nefláká. Zejména bicí s perkusemi krásně doplňují umělé rytmy. Máme zde i spousty kytar. Jsou umírněné, akustické, ale také sem tam vyskočí v silném sólovém výboji. Aranžérsky jsou skladby vkusně ošetřeny. Zůstává původní feeling. Základní prvky písní jsou taktéž zachovány, díky nimž na první dobrou poznáte, o co se jedná, aniž byste koukali na název a hledali v archivech.

 

I po zvukové stránce se jedná o zdařilé dílo. Že máme před sebou živák (byť obyvákového ritu), neprozradí pouze decentní potlesk mezi songy. Z desky sálá koncertní energie. Přemýšlel jsem, zda se něco upravovalo ve studiu, ale nevím. Výkony na mě působí přesvědčivě. Zvuk je krystalický, a jak je u Hanging Garden zvykem, zcela šitý na míru nahrávce. Tohle oni umí.

 

 

Hanging Garden si na Citylight Sessions udělali nádhernou odbočku, kterou potvrzují svoji vzestupnou tendenci. Umělecky hodnotný a přínosný živák nemusí udělat radost pouze věrným příznivcům kapely, ale může oslovit i náhodného kolemjdoucího. Metal/rockové skladby předělané do darkwave/synth popu mohou žít vlastním životem. Nejsou vytažené pouze hitové kousky, ale komplet skladby dýchají a říkají si o pokračování.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Handy / 9.4.19 8:29

To, že dělala pop, není předsudek, ale prostý fakt. Proboha, však si to stačí najít na wikipedii. Ale to by člověk musel udělat před psaním recenze nějaký výzkum a zjistit si pár věcí. A tak máme v recenzi v podstatě toto: "něco se mi líbí, ale ne zase nějak moc, a něco se mi nelíbí, ale zase že by mě to nějak otravovalo, to ne". Můžu se zeptat, co si z toho mám vzít? To je myslím přesně to, na to poukazovala kolegyně xxx, že recenzi chybí kritika. Ani jednou není zmíněn byť jen jediný příklad na konkrétní pasáž, která je teda kvalitní, nebo naopak selhává. Ve výsledku máme opravdu jen subjektivní názor autora - mohu se zeptat, k čemu mi takový subjektivní názor je? Proč je to album teda takové, jaké je? Někomu možná odvede pozornost "hájemství tajuplného hudebního světa", " folklorní prvky očerněné blackem", "vokální ceremonie", "folklorní motivy severského charakteru" a "atmosféricky doomová nálada spadající až někam do snivých končin", ale když tohle prázdné básnění vyhážeme z recenze pryč, nezbude nám vlastně žádná informace, kromě líbí/nelíbí. Může mi někdo vysvětlit jedním dvěma slovy, co konkrétně si mám pod těmi vzletnými pojmy představit? Nechci každopádně působit nějak agresivně nebo tak, chtěl jsem jen poukázat na věci, kvůli kterým tu nejspíše dřív vzniklo nedorozumění.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky