Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslechnout si debutovou desku „Sedna“ a udělat si hned názor není možné. Dokonce si album poslechnout na jeden zátah není z nejjednodušších úkolů, ač je hrací délka pouhých 54 minut a skladby nejsou nestravitelné ani nepřístupné. Je to něco v celkové náladě, která jakoby odrazovala slabší jedince a ty otrlejší varovala před možným duševním kolapsem.

Zajímavostí bezesporu může být, že italské trio existuje už pět let, ale debutuje teprve letos a to pod hlavičkou zbrusu nového italského labelu, který doslova vyrostl před pouhým rokem a vypadá, že se má čile k světu. Nu, popřejme jim k jejich úsilí hodně zdaru a ještě víc takových lahůdek, jako je Sedna. Další perličkou se může zdát i samotný název kapely. Po celém světě běhají umělci, filozofové, nadšenci, čerpající z dějin starého Říma, antiky. Proto mě pak zaujalo, že si partička mladých Ceseňanů pojmenuje kapelu podle eskymácké bohyně moře.

Začnu levným tvrzením, že mě debut oslnil. Přes všechna smítka na kráse cítím obrovský potenciál a schopnost růst. Rozhodně není snadné rozložit album do pouhých čtyř skladeb. Respektive tří. „Life | Ritual“ na mě působí jako takové preludium. Pětiminutový drone ambientní nádherný exponát s hlasem Stefanie Pedretti, známé třeba z OvO, kouzlí. Ta si se svou úlohou krásně vyhrála. Byť je tento song instrumentální, je v něm zpěvu plno a zároveň žádný. Její vokály plní úlohu dalšího nástroje a s pomocí hudebního jazyka vás provede svým světem, kde život je rituál a předvoj pro syny starověkých. Nevím, jestli bylo správné začít prostředkem a ke všemu jakousi mezihrou, jenže pro mě osobně je právě tohle vrcholem a alfou i omegou celého díla. Bez „Life | Ritual“ by album jenom tratilo.

Nervózní nálada s raněnou duší prochází povážnou většinou celku. Popsat tvorbu Sedna je jako říct v pár větách něco o díle Shakespearově. Tomu, kdo je zvyklý na dlouhé skladby plné zvratů, nepřijde na proměnlivosti „Sedna“ nic zvláštního a užije epické vyprávění, byť zastřené nepříjemnou atmosférou. Kdo však hledá rychlou radost v náhodných setkáních, může připadnout „Sedna“ natahovaná do maxima. Ale zkuste si vyčlenit slabší hodinku denně a k desce se vracet. Pak se jednotlivá zákoutí vyjeví jako logická a ukrytá síla se vystaví v celé kráse. Tvrdit, že je hudba na více poslechů a kdo je nedá, neocení ji, může zavánět sváděním od důležitého a tím bývá i první dojem. Zde podotýkám, že první dojem je úchvatný. Více cítíte příští libůstky, než byste je vnímali. Post moderní vize obalené v jakostním zvukovém kabátku jsou nebývale konfliktní. Blackmetalová temnota bývá shazována post hardcorovým zvířectvím, vzápětí se naladíte na shoegaze vlnění a najednou prásk, opět sedíte v rychlíku.

Spousty kytar se přes sebe kroutí v elektrickém proudu v různých efektových barvách. Dočkáme se i akustického výletu, který nám připomene rockový svět. Ženská za basou působí nejen sexy, ale hlavně parádně. Fantastické nápady doprovází i zpěvem, aniž by na sebe strhávala nějakou pozornost. Když si v bookletu nepřečtete, že ve skupině působí žena, ani vás to nenapadne. Libuju si i ve velezajímavých rytmech, kde se dočkáme jak blast beatů, tak hromového bouchání, šamanského bubínkování i jazzového vyklepávání přes rantl. Přiznávám se, že jsem měl nutkání k ještě vyššímu hodnocení pro silné zážitky a díky nočním poslechům velice emočního rázu. Ale po čase a s chladnější hlavou je jasné, že Sedna je teprve na začátku a mnohé zvraty jsou zatím poněkud kostrbaté a opakování motivů unavující. Každopádně je „Sedna“ velezajímavým debutem a milerád se k němu budu vracet i nadále.