Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už ani nevím, kterak jsem k hudbě Hanzel Und Gretyl přišel, ale vím, že jejich svěží a svébytný industrial metal mne oslovil dosti značně. Zejména na albu Scheissmessiah. Není to zas tak dlouho, co do světa tito podivní Amíci vypustili již šestou řadovku s názvem Born To Be Heiled.

Vcelku kontroverzní název, že? Je nutné upozornit na původ této slovní hříčky, který můžeme hledat u Steppenwolf a jejich nemalého hitu Born To Be Wild. Však ho jistě znáte. Proč však Hanzel Und Gretyl zvolili slůvko jiné a zrovinka takového významu? Určitě to nebude jen rytmickou podobností. Nebudeme si malovat hezké obrázky. Však už samotný obal napovídá o ideologickém směřování. Ostatně tento jev se ukázal už u vydání alba Über Alles, kde své dosavadní hudební směřování kapela notně zahustila metalem a trpce okořenila právě touto tématikou Třetí říše. Osobně se mi kapely oslavující extrémní politické smýšlení (ať už jde o nacismus, či komunismus) vyloženě hnusí. Chápu míru recese a touho šokovat, ale u Hanzel Und Gretyl nabývám dojmu, že to protagonisté myslí vážně. A to jako ne. To není styl, se kterým se hodlám ztotožňovat a kapely takového rázu vynechávám a přehlížím je zcela úmyslně. Zejména co se týče hudební odnože NSBM. Než mi však došlo, čím se to ve svých textech Hanzel Und Gretyl zabývají, vypěstoval jsem si k jejich hudební stránce vřelý vztah. A teď babo raď. Názorově naprosto pitomá kapela, avšak hudebně vynikající. Dvojí metr? To je blbost. Ale jak se s tím teda vypořádat? Zkusíme to teda nějak přežít…

Pro lidi, kteří se s hudbou Hanzel Und Gretyl dosud nesetkali, nabízím drobná přirovnání. Jedná se totiž o velice příjemný a umně zahraný industrial metal líbezné jakosti. V tónech můžeme nacházet podobnost s kapelami jako KMFDM, Genitorturers, Rob Zombie, či Marilyn Manson. Ačkoliv Hanzel Und Gretyl spíše jedou formou pochodových a svižných temp. I takoví Rammstein by jistě nebyli mimo mísu. Máte-li rádi trochu té tvrdší elektroniky, ovšem nepřevyšující ostatní výrazivo muziky, toto nebude sáhnutí vedle. Zpočátku nevinně se tvářící kapela dovedla své múzické umění do divokých peřejí marschů a mocných melodických prací. K povedené trojici nahrávek Über Alles, Scheissmessiach a 2012: Zwanzig Zwölf, tak krásně usedá i čtvrtý neméně zdařilý kousek Born To Be Heiled. Muzika vás chytne za flígr už při prvních tónech. Své nápady sice drobně opakuje, ale vždy je umí podat s trošku odlišným krojem a jinak se tvářící noblesou, takže to nakonec takové vykrádání sebe sama není. Ostatně tímto stylem hry dokázala kapela de facto zaujmout. Hudba je to vskutku povedená a dost se mi líbí, jenže… Už ty texty jsou divně kombinované. Kapela zpívá chvíli anglicky, chvíli německy. Anglické věty se snaží podávat německým způsobem frázování. Čili takovým tím tvrdým kostkatým způsobem. Němčina jim sice jde dobře, ovšem věty, které tímto jazykem používají, jsou neuvěřitelně dementní. Ale tato absurdnost mě vcelku i baví a jsem ochoten ty blbé kecy přejít. Jen kdybych nenabýval dojmu, jak vážně to kapela myslí. Image, vystupování, obaly, texty… to jsou prostě prvky, které mi jinak značně pozitivní pocity kazí a mrví.

Ačkoliv se jednotlivé písně nesou ve stejném, či dosti podobném duchu, existují v nich aspekty, které je odlišují. Jsou to prvky specifické jen pro tu jednu skladbu. Originální a příjemné, žádná nuda, žádný kolovrátek. Třeba ve čtvrté Hammerzeit nádherně cinkají bicí. Oproti tomu je třeba následující Der Furor naprostá sračka (taky nejslabší skladba z celé desky). V deváté věci I’m Movin To Deutschland slyšíme houkání vlaku a můj podezřívavý mozek si vybaví tak akorát deport do pracovních táborů, ačkoliv význam může být zcela jinde. Po této nehezky působící doplňkové struktuře přichází krásná rocková, westernově oddechová Ironstar Outlaws, která se mi strašně líbí. Kontrastů je zde dosti. Ovšem v hudebním výrazivu ty kladné věcí zkrátka převyšují. V podstatě bych mohl probrat jednu skladbu po druhé a na každé bych měl co objevovat a co o ní napsat. Toto nalézání a překvapování, však už nechám na potencionálním posluchači, který se nenechá odradit blbou politikou.

Shrnu-li celkový dojem z alba do jedné hromady a odstraním z něj veškeré válečné železné kříže, orlice, dubové listí, totenkopfy, svastiky, osmičky, runy, červeno-bílo-černé stužky a další propriety, zbude mi krásný a hodně povedený materiál, který bych se nebál ohodnotit takovými osmdesáti procenty. Ale bez těchto předmětů zřejmě postrádá hudba Hanzel Und Gretyl smysl. Musím tam proto, pracně vysbíraná vyznamenání opět vsypat nazpět, což bohužel notně sráží celkový dojem. Ačkoliv se o obě světové války i zajímám a především můj otčím patří mezi velké nadšence, znalce a sběratele předmětů této doby, její otisk v hudbě skutečně nemusím. Ale to už se opakuji. Takže nyní dávám prostor vám, abyste si udělali vlastní názor.