Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Eponymní „HFMC“ je už třetí album projektu prog-rockového matadora Hasse Fröberga, což je vokalista a kytarista u nás docela známých Švédů The Flower Kings. Tady bychom mohli začít. Tvorba jeho projektu je v jistém slova smyslu podobná a vychází právě z tvorby Hasseho domoviny. Ale není tomu tak doslova, Hasse je svůj, spoléhá se pouze na vokální projev a konečné vyznění nahrávky je natolik osobité a hravé, že žádná pachuť z recyklace králů nepřichází. Pokud ale budete album HFMC používat jen na pozadí, nepochodíte nebo usnete. Tato látka si říká o zevrubnější poslech a více pozornosti pro plné posluchačské uchopení.

Hasse Fröberg and the Musical Companion spadají do prog-rockového zákoutí, kde se především staví na nápadech a poctivém budování nálad a emocí. Technicky nároční posluchači budou muset rytmolamy a prstolamy hledat jinde. Samotný principál tohoto cirkusu není výstavní vokalista, ale s charismatickým výrazem dokáže pracovat barvitě a nejednou vkusně překvapit. Hasse je zkušený pán a ví, jak postavit dramaturgii skladby a celého alba. Jeho spojování výrazových prostředků je bezešvé a nepůsobí prvoplánově, vše plyne nerušeně a posluchači nezbývá nic jiného než se jen bavit. Skladby skutečně navozují dojem živé pulzující tkáně prospívající z rozprostřených melodií, brázděných dravými rytmy a nápaditými mezihrami. Střídání drsnějších poloh se zasněně křehkými má smysl a životnost nahrávky je tak zaručena na dostatečně dlouho.

Ne vše ale kvituji, z přemíry synťákových oparů bych něco ubral a vsadil na větší čistotu výrazu. Naštěstí se občas odbourají, a když je nahradí klavír, skladby dostávají chutnou dimenzi. Nahrávce doslova dominuje hravost, místy přecházející k rozvernosti postavené na základní rockové formulce. Tu a tam se rozprostírá nějaký ten patos míšený s nostalgií dříve narozených a odkazy dávných dob prog rocku. Ale jeho poklidný přednes, ředěný klasickým hard rockem, mírnou pompou a kupou dobrých nápadů dává smysl i u stopážových kolosů, v nichž se toho děje tolik, že zahrnout to do slov a přesně formulovat do vět je nemožné.

Stejně tak citlivě a uváženě jsou používané sólové exhibice jednotlivých členů. Kompoziční zručnost a kreativita dovoluje nejednu skladbu explodovat v mohutně klenutou prog-rockovou zpívánku s kvalitním vnitřním dějovým gejzírem. Fröberg se dokonce pouští i do skromněji používaných velkých vokálů a napomáhá tak k plnému dobarvení hudebních příběhů.

Fröberg a spol. ukazují, že i dnes je možné být v dlouhých skladbách citlivý a pohrávat si bez hranic s křehkostí a vypravěčským přístupem, bez vymáchání své reputace v bahnech zmaru. Dokáží i s takovými hudebními surovinami stvořit něco, co má vnitřní sílu a příběh. Dovolují tak vychutnávat jemné polohy, které jsou obvykle sladkobolné a pro náročnějšího posluchače neakceptovatelné. Dramaturgie alba po klidných pasážích zcela uvědoměle servíruje hybnější a dravější skladby - deska tak má spád, který většině akademickým prog-rockovým exhibicím schází.