Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Drom. Nevím, co se vám vybaví při vyslovení tohoto slova, ale u mě je to ten tajemný nápis / slogan z Osvícených Stephena Kinga. Mord obráceně. No a pak taky jedna česká, tak nějak post metalová / hardcorová, levicově zaměřená a beznadějně zajímavá kapela. Drom sleduju od počátku, docela poctivě sbírám vinyly, poslouchám, čtu, málokdy souhlasím, ale to na dojmy z hudby nemá vliv.

Při zadání slova drom do vyhledávače na mě jako první odkaz vyskočilo romské středisko z Brna, což (náhodou? na náhody nevěřím!) poměrně úzce souvisí s aktuálním albem Tady bůh není, protože to si jako nosné téma vybralo tábor v Letech a utrpení cikánů tam, a tak trochu v českých zemích obecně. Ostatně velmi rozsáhlý a hustě popsaný booklet coby příloha vinylu hovoří jasně a pokud si dáte tu práci se čtením, dozvíte se minimálně jeden díl pravdy. Víc ne.

U vinylu ještě zůstanu, protože je to poctivý kus práce. Ten masivní booklet především. Právě on stojí za vaši pozornost, za přečtení, třeba i za trochu přemýšlení, i když texty v něm uvedené (a tím nemyslím jen texty skladeb, ale všechno, co se v něm píše) do žádné hloubky nejdou. Spíš řežou do živého, vybírají fragmenty událostí, úryvky jiných prací a pod jednotícím tématem uvedeným výše se snaží vzbudit ... co vlastně? Emoce? Pocit studu? Pocit spoluzodpovědnosti? Nebo jen představují varování, že co se stalo jednou, může se stát znovu? Odpověď neznám, nehledám, nepřijde mi důležitá. A hlavně nějaká univerzální, jednoznačná pro všechny neexistuje. Je na každém z vás, co si z nich odnesete.

Post metal Drom je post metal z kategorie ISIS, což píšu s plným vědomím skutečnosti, že ISIS byla instrumentálka a Drom jsou hodně založení na vokálu. Tyhle Amíky vám některé momenty desky připomenou silně, v takové Do hadrů odění bych řekl, že skoro až moc. Post metal Drom je taky o tradičním prolínání lehkých a masivnějších kytarových pasáží, které jsou v případě této kapely vyskládány do výborně gradujících a smysluplných vzorců. No a konečně post metal Drom je taky o emocích, kterých je hodně, jsou uvěřitelné, silně manipulativní a především ve spojitostu s tematikou přirozené. Hudba s hlasovými stopami spoluvytváří intenzívní celek, který Drom v rámci své diskografie co do propracovanosti dotáhli dle mého názoru nejdál právě na tomto albu.

Takže ano, je to i o vokálech, které s metalem nemají moc společného a odráží hardcorovou část povahy Drom. Právě v nich, přesněji ve vícehlasých nakřičených stopách, mi Drom občas připomenou jejich kolegy Esazlesa (zkuste zhruba polovinu 339), ale tím přirovnání končí. Dojde i na žánrově tradiční "promluvy" a většina patří samozřejmě řevu, který mám u téhle kapely nejraději.

Celkové hodnocení vyplývá samo a není nad čím rozmýšlet. Tady bůh není! je ve všech ohledech silnou koncepční deskou, která staví na zajímavém tématu, i když jej ideologicky zabarvuje a zkresluje. Což lze pochopit, souhlas nikdo nevyžaduje. Bez ohledu na to je hudební stránka věci výborná a Drom bez debat vydali jednu z nejzajímavějších domácích desek letošního roku.