Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hate jsou dříči, které nezastaví nejedna rošáda v sestavě. Vše se točí kolem neúnavného Adama the First Sinner, který vede jednu z nejvýznamnějších polských blackened bandů. Jsem si vědom, že se Hate nikdy nevyrovnali slávě Behemoth nebo Vader, jejich dopad na scénu nemá podobnou sílu jako zmíněné kapely, avšak diskografie nenávistníků nabízí poměrně vyrovnanou sbírku nahrávek, na které zástupy fans celého světa přísahají. Nepatřím mezi ně, neuctívám nahrávky Hate, pokaždé si je poslechnu, baví mě, ale jdu dál.

Nevystačím si s konstatováním, že jsou Hate epigony slavnějších Behemoth. Tvorba Hate mi je bližší, vnímám nuance, znám historii (jsem pamětníkem starých časů hehe), vím tedy, že se Adam snažil od počátků velké změny v Hate o atmosférické nálady, bez debat se inspiroval Nergalovci, ale jeho tvorba je více konzistentní, náladotvorná a méně agresivní a výbušná.

Bellum Regiis v podstatě navazuje na předchozí počiny, je však jednak pochmurnější, ale také více odvážným dílem. V kompozicích se objevující ženské vokály nikterak nenarušují temnou auru celku. Naopak mi spíše připadnou jako potřebným kontrastem deathové robustnosti a ta tím pádem lépe vynikne. Nálada alba může působit zpočátku jakoby unaveným, ospalým dojmem. Zdůrazněné akustické vstupy nebo deklamace uklidňuje posluchače a dostává ho do nepříjemného rauše. V něm neslyší válku, boj, vztek…

Z melodické raubírny mi běhá mráz po zádech a za střídání tvrdých nájezdů a pečlivého střádání atmosférických harmonií si říkám, zda i tentokrát po čase opustím tento fantastický svět a pozapomenu na něj… Samozřejmě slyším, že ne každá skladba je stejně silná a podmanivá jako titulní hymna. Následující klipová Iphigenia je pro mě jasným světlem, ale také rozporuplnou skladbou, která je stejnou měrou vynikající jako zbytečně protahovanou. Užívám si fenomenální The Vanguard se skvělou úvodní melodickou linkou a krčím se před mohutnými hradbami. Bicí s basou jsou zakomponované tak, aby nevyčnívaly. Ocenil bych jejich zdůraznění a vypíchl jejich šikovnost. Takto jsou spíše lechtavého charakteru. Neslyšené. Neruší, nenakopávají. Výbornou skladbou je rovněž Perun Rising, která vybízí k oslavnému řevu.

Tuším, že se shodnu s většinou, která uznale kýve při poslechu Bellum Regiis, ale zároveň si uvědomuje, že se jedná o výbornou nahrávku, ale ne vynikající. Cosi jí do génia chybí. Není to únava, Hate jsou neúnavnou smečkou. Většina nápadů je uchu lahodící, ne však celek. Je mi jasné, že příznivci Hate se mnou nebudou souhlasit a užijí si nový počin této sympatické legendy podstatně více a oslavněji. A je to tak dobře. Je málo takto dlouholetých kapel, které v ničem nepoplivaly svou podstatu. Hate je kapela, která je věrná vlastnímu stylu a svým fans. Její nahrávky lze řadit do jedné roviny.

Bellum Regiis je skvělou náladotvornou začernalou metalovou nahrávkou plnou osvěžujících příchutí a výbušných směsí, která možná nestrhne k nekritickému nadšení, ale určitě nabídne harmonickou porci dobré muziky, kterou nelze s klidným svědomím přestat poslouchat…