Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Havukruunu - Tavastland

HavukruunuTavastland

Bhut25.2.2026
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC + Edifier R1280DB
VERDIKT: Triumfální dílo, od kterého jsem vlastně moc nečekal, ale nakonec se jím nechal unést. Pagan black metal s heavy prvky a Bathoryovským mentorstvím. Síla jak řemen.

Poslech a vniknutí do tohoto alba jsem si vzal za úkol z prostého důvodu – v rámci ankety, která probíhala na stránkách Metal Archives, se tato nahrávka umístila na druhém místě. A o co že šlo? No, o nic jednoduššího než o album roku 2025. Pojem Havukruunu jsem znal jen jako frázi, ale bližší kontakt jsem dosud neprodělal, a tak nastal čas na nějaké bližší setkání.

 

Dílo jménem Tavastland mě zpočátku polekalo svým obalem, kde vidíme sovu nesoucí meč. To mi osobně nejdřív přišlo jako totální kýč, pak jako svérázný vtip, a nakonec mi to přijde docela normální a vlastně zcela v pořádku. Ono je totiž důležité vycítit kontext nahrávky, a především její hudební směr. Ten se v drtivé většině nese v pohansky mocném black metalu.

 

Nechybí tedy masivní košaté melodie, válečné a kurážné chorály, změny temp a naprosto odevzdaná, neskrývaná úcta k Bathory. Můžu použít moderní sousloví „totální Bathory worship vibe“, nebo jak se to dneska říká… Co musím na albu určitě vypíchnout, je čerpání silných motivů z heavy metalu. Nejen co se týče řezavosti některých riffů, ale třeba i vzdušnosti kytarových sól nebo zpestření struktury skladeb. Melodie samozřejmě nechybějí a jsou projevem nejen kytarových linek, ale právě i již zmíněných chorálů. Ostatně nelze v této souvislosti přehlédnout, že jde o kapelu z Finska, což je destinace zaručující v melodicky zaměřeném black metalu určité jistoty – nebojím se říci i kvalitativní výši.

 

Co mi však občas drhne, je přílišná zběsilost. Ty rychlé sypačky a nejdrsnější možné pasáže jsou v kontrastu s těmi vzletnými a masivními melodiemi vyloženě na škodu. Ztrácí to pak punc určitého majestátu. Na druhou stranu někdy je ta rychlá palba celkem fajn, čehož je příkladem třeba titulní skladba, ale jinde tomu zkrátka padá laťka důstojné vážnosti. Je pravdou, že chytlavost a síla, která sálá z melodicky a pohansky ukovaných pasáží, ty neduhy naprosto jednoduše smaže a urve si veškerou pozornost pro sebe. Má to prostě sílu jak bejk – a to je u takto zaměřeného pagan blacku velmi důležité.

 

 

Možná je to jen můj dojem, ale během poslechu jsem si několikrát vybavil majstrštyk The Voice Of Steel od Nokturnal Mortum, a to je, prosím, asociace, kterou nelze brát na lehkou váhu. Tu desku totiž stále považuji za drahokam blackmetalové truhlice. A když takový třpyt oka zasáhne i blyštění jiné nahrávky, je pozornost ještě více napřímena. Nejvíc to zažívám při středních, volnějších pasážích, kde se občas nenápadně přidá i akustický zvuk kytar.

 

Jak šel čas a poslech se vrstvil jeden na druhý, docházelo mi, že jde skutečně o něco mimořádného. Že zařazení na druhou příčku nejlepší loňské nahrávky není v anketě jen tak náhodné, ale má pevné opodstatnění. S každou další minutou podléhám a těším se na další rozvíjení dění, neboť skladby jsou pestré a krásně rozvinuté. Dávají prostor všem nástrojům i sborovým prvkům. Jsou to třeba drobné momenty, kdy i taková baskytara krásně vybředne ze stínu metalového běsnění a na malý okamžik svým kovovým drnčením ve stylu Iron Maiden (sakra, jak je to dlouho, co jsem tuhle kapelu použil jako přirovnání?) oblaží sluch a pak se zase nenápadně schová.

 

Takových drobností je tu víc, ale všechny perfektně fungují jako triumfální celek a vytvářejí grandiózní dílo s hymnickými momenty. Nečekal jsem to, ale tento zvídavý krok směrem ke kapele, o které jsem dosud jen věděl, že existuje, přinesl strhující zážitek. Ani nechci prozrazovat jednotlivé perličky, které se tu ukrývají, aby dychtivý posluchač nepřišel o unikátní kouzlo objevování.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky