Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hecate - Programmed Earth

HecateProgrammed Earth

Sorgh10.10.2012
Zdroj: CD
Posloucháno na: Minisystem JVC MX - D302T, 2 x 40 W
VERDIKT: Jeden z příkladů toho lepšího, co se v blízkém okolí děje. Dejte jim šanci a ochutnejte.

Slovenská formace Hecate již oblažuje slechy chtivých fanoušků hezkých pár let. Zrod této sympatické kapely se datuje do roku 1996 v malebném městečku Banská Bystrica. Tak jako mě oslovilo toto krásné letovisko, tak podobně ke mně promlouvá i poslední počin jeho synů Hecate, Programmed Earth. Jejich diskografii v malíku nemám, proto přistupuji k novince nezatížen předsudky a s jistým optimismem. Moje úvodní slova lze tedy brát jako jistou naději. Z dostupných informací jsem vyčetl, že sestava se během let potýkala s častými personálními rošádami, zakládající seskupení je v podstatě minulostí, a tento fakt stejně jako logické zrání během uplynulých patnácti let má za následek i žánrový vývoj skupiny.


Pokud se o Hecate v dřívějších časech dalo mluvit v souvislosti se zaměřením na dark, doom či snad dokonce black, dnes se hudba posunula blíže k rocku. K hudbě, kterou je možno si pobrukovat při spoustě činností a ve které lze najít mnoho pěkného. Ano, přiznávám bez uzardění, Programmed Earth je dobrá deska, která mě chytla. Co bych klidně oželel, jsou jakési space klávesové mezihry a vložky. Přesně tyhle prvky mě nikdy nechytly a doteď se jim cíleně vyhýbám. Možná kdyby neměly právě ten kosmický odér bylo by vše v pořádku. Takhle mě to krapet irituje. Ovšem to je pouhá titěrnost v porovnání s jinak sympatickou produkcí. Deska obsahuje celkem devět poctivých skladeb představujících zralou kapelu, která ví co chce a jde za tím. Opravdu, nevidím výrazně slabé místo, hudba nenudí, lze v ní najít plno zajímavých momentů a málo vaty.


Základním stavebním kamenem je poctivá kytarová práce, které umí tu vyloudit zasněnou melodii, tam zarifovat jako rašplí. Jsou místa, kde klávesy dotvoří potřebnou atmosféru a tam je vřele vítám, jako např. ve výborné Like City Lights. Naopak hned následující kousek New Life by se mi víc líbil bez nich, ale to je zcela věc vkusu. Nerad se pouštím do srovnávání, to je věc ošemetná a často nevděčná. Tady si ale nemůžu pomoct, místy slyším finské Amorphis. To, co tihle náladotvorci tvoří poslední léta má k albu Programmed Earth poměrně blízko. Tak snad nikdo brblat nebude, to je kompliment jak bič, ne?
 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky