Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Helheim - raunijaR

HelheimraunijaR

Garmfrost19.1.2016
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50, Philips MCD183
VERDIKT: Pád Asgardu lze prožít různě. V teple u věže, v mlze ve volné krajině či v polospánku na půl cesty mezi smrtí a vratkým klouzáním po ledové cestě. "raunijaR" je deskou plnou melancholického ohlížení se za hrdinským mládím i zkušenou rekapitulací všeho dosaženého. Helheim jsou zdánlivě klidnější, smutnější a nebojme se říct že i velkolepější než v dobách minulých.

Helheim jsou pohanští válečníci, co se nebojí riskovat a ženou svou bárku do neprobádaných vod dál a dál. Tedy alespoň ještě před pár lety tomu tak bylo. Je možné, že věk i zkušenosti zastavily kapelu v určitém bodě, který následně rozvíjí do geniálního detailu. Chtělo by se říct, že „Kaoskult“ bylo poslední odvážné album, na kterém Helheim bořili hranice. Minulý počin „Heiðindómr ok mótgangr” představil kapelu v dokonalém stavu, ale poněkud ustrnulou (je-li vůbec možné takto mluvit o jedné z nejinspirativnějších kapel vikinského black metalu). Stejně tak mi vrtá hlavou, zda znám víc podobných kapel, které se uhnízdily v určitých mantinelech a přitom zní stále stejně poutavě. Ve fanouškovi tak vzbuzují pocit, že poslouchá něco neopakovatelného.

 

Novinku jsem vyhlížel s nadšeným očekáváním, které šlo ruku v ruce s nervozitou, panující skrze možný pád z trůnu, kde do nedávna neochvějně panovali spolu s Enslaved. Zmínění Enslaved jsou podobný případ. Tedy kapela dříve progresivně rozvíjející žánr, později sázející na jistotu. Helheim přichází na sklonku roku s nahrávkou nazvanou krátce „raunijaR“. My se jí nyní podíváme na zoubky a věřte, že to není nejsnadnější úkol. Natolik je nová deska zajímavá i jiná, že může snadno klamat na první i druhý pohled.

 

 

Je možné, že vás zaskočí pouhých pět písní na ploše čtyřiceti minut. To není věru mnoho. Ostatně z kraje mi připadlo, že se jedná o best off či delší EP. Co mě k tomu názoru vedlo? Album začíná písní „Helheim 9“, ale co mě zmátlo ještě víc, je dvojice „Åsgårds fall“ s pořadovým číslem III. a IV. Číslice poukazují na pokračování pět let starého a stále geniálního EP „Åsgårds fall“, nebo možná jde o různé verze jedné. Navíc má každá píseň v podstatě odlišnou atmosféru a „raunijaR“ tak působí rozháraně ve stylu "každý pes, jiná ves". Stačí se však pozorně zaposlouchat, vcítit se do alba a hnedle poznáte, že se nahrávkou line jako stříbrná nit jednotící melancholie, jakýsi vodní proud, který žene vodu teplou, studenou, divokou i klidnou.

 

Pád Asgardu lze prožít různě. Úvod patří závěrečné části příběhu z Helheimu „Helheim 9“, provázející skupinu už od pradávna. Je to folkový kousek s šamanským rykem, akustickými kytarami, houslemi i harfou. Hrklo ve mně, že se Helheim dali na novou dráhu a metal je minulostí. Naštěstí hned druhá položka, titulní pecka „raunijaR“, vrací kapelu do blackmetalového boje. Zde jsem si vzpomněl na předchozí fošnu se všemi těmi rohy, svižným tempem a bestiálním screamem. Přitom se nejedná o žádný extrém, ale o uchu lahodící svižně melodický black se silnou atmosférou. Nic zatím nenapovídá tomu, co má přijít s následující trojicí písní, posouvající nás do sedmdesátkového psychedelického oparu smíšeného  s Bathory v mystickém období. Celku vládne pomalé a střední tempo, bohatýrské sbory a melancholický čistý zpěv. Oba pády Asgardu pak beru jako předzvěst závěrečnému opusu magnum „Odr“, který je plný bolesti i majestátní síly.

 

hel

 

Když se nyní ohlédnu za celým procesem, cítím, že se kapela na předchozí desce našla a nyní pokračuje v nastoleném směru, jen kde byla minule více blacková, je v současnosti valivá a bolestná. Helheim gradují v muzikantském umění i stavbě skladby. Je zřejmé, že máme před sebou vynikající, možná i výjimečné album ojedinělé skupiny, ovšem doba, kdy Helheim určovali směr celému subžánru, je - zdá se - pryč. Helheim dokazují, že se nespokojí s ustrnutím na místě, nehrozí, že by natočili slabé album a zrají jako dobré víno. Ale už jim schází divoká krev, ženoucí je na neprobádaná místa, kam se každý neodváží. Takže vadí, nebo nevadí?


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš / 28.6.15 16:13

Po třetím poslechu jsem byl hodně zklamán ( a chutě hodit CD do koše se taky dostavily ), hlavně ženský zpěv byl dost otravný, ale potom jsem tomu na chuť přišel. Konzervativní metalista Sigh nejspíš poslouchat nebude vůbec...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Mirek M / 19.1.16 17:27odpovědět

Já souhlasím s recenzí i hodnocením, dobrá práce!

Dagon / 19.1.16 8:39odpovědět

LP je objednaná, uvidíme... každopádne ma recenzia navnadila.

Victimer / 19.1.16 7:16odpovědět

Pro mě docela zvláštní album, do kterého jsem se úplně nezavrtal, ale poslouchám ho rád.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky