Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nestává se to často, aby z úsporně pojatého proma mnou oslovené kapely vylezlo něco takového. Edari je neklidná věc, jde hodně do hloubky a ani zdaleka není pouhou kopií slavnějších jmen. A přitom už se kutí ve Francii jeho pokračovatel a kapela se netají ani myšlenkami na třetí počin. O kom tajemném že to tu píšu? O lehce tajemném spolku Område, v jehož objetí stojí rozkročen neznámý počet postav, tisknoucích se do mihotavých stínů, záměrně množících končetiny.

Område byl zpočátku pouze tajemně znějící promo stream od kapely, která sklidila velké ovace tam, kde je téměř nikdo nesklízí. Edari je temným počinem na hranici metalu, elektroniky a velké dávky ambientu / orchestrací. Oba členové, Francouzi Arsenic a Bargnatt, dokázali vytvořit dílo, které se podobá mistrovským kusům posledních Manes nebo Thee Maldoror Kollective. V určitých věcech mají na věc stejný pohled, jindy jdou zcela jinam a dokáží vypustit i popové zpívánky ponořené do hlubin zvláštní atmosféry smutku. O Edari se nepíše jednoduše, protože jednoduchá není ani jejich hudba. Vše se mění, nápěvy jsou často to jediné, co drží konstantně pohromadě. Přitom máte chuť v tom stále hledat.

Edari je prvotinou. Nečekaně silnou prvotinou. Na začátku své cesty jsem desku nemohl dobře uchopit, své vzory hoši přiznávají možná až příliš okatě a tudíž se mi hledat odlišnosti moc nechtělo. Ale nedalo mi to, desku jsem od té doby slyšel možná stokrát a našel neobyčejné věci, prožil s nimi postupný vývoj desky od hitového začátku až po vyloženě experimentální konec. A je sakra mazec v tom až 50-ti stopém rauši něco hledat a objevovat skryté detaily.

Pojďme si Område přiblížit trochu jinak. Najít v nich lze to samé, co ve vybrnkávačkách Pelican, tu modernu vzešlou z jinak pojatého metalu Manes, tu odlišnost. Je v tom i zvrácenost a neuchopitelnost Dødheimsgard a zvláštní křehká post-rocková krása God Is an Astronaut. Stylově tedy od prazvláštního patvaru black metalu až po trip hop ve stylu Ulver. Dočíst se lze i o zajímavých hostujících personách, přizvaných ke tvorbě desky. Guillaume Bideau z Mnemic (moje těžká srdcovka), Asphodel (kapela öOoOoOoOoOo, vřele doporučuji). Na Edari zazní hned v úvodu ságo, které evokuje Ulver a jejich experimenty, Mann Forelder by zase mohla sloužit jako doprovod k epické řežbě na plátně kin. Ovšem ve sjeté podobě vyblikaných barev. Lze prostě Edari nějak souhrnně popsat?

Nejprve doporučím přečíst si s oběma pány rozhovor, ve kterém se dozvíte, že jsou docela normální a že je tohle asi jejich první nemetalový úlet do jinam (tomu fakt nevěřím). Rozhovor jsem dělal ještě v době, kdy jsem netušil o jejich francouzském původu, který mne teď nijak nepřekvapuje (celá ta národní schopnost dělat umělecky věci jinak se tady nezapře). No a druhak poshánějte desku (jde to) a zaposlouchejte se. Má to ještě nedostatky (přílišná podoba věcem, ke kterým se chtěli vyjádřit způsobem Område), příště to ale může být něco neskutečného.