Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Metalové duo Helioss z hlavního města Francie patří k poměrně plodným tvůrcům a po deseti letech se může pochlubit čtyřmi zářezy v kůži. S posledním albem se našel jeden i pro mě, tedy ten kříž. Jsem přikován a ustaven na vrcholu malé kalvárie, na oplátku budu přísný a nekompromisní.

S Devenir Le Soleil se cítím jako metalový panic. Vracím se do časů, kterými bylo nutné si projít, ale v dnešní době mi už přijdou jenom úsměvné. Symfonický metal (pro někoho zejména black), jestli můžu pro začátek použít tuto zjednodušující škatulku, se přežil a jen málokdo umí zkombinovat tvrdou hudbu s klavírními party do něčeho smysluplného. V případě Helioss to vidím tuplem, aneb se tady ukazuje jak spálit nepopsaný list papíru ještě předtím, než do něj napíšu první notu. Slepě tápu, pro koho je album určeno. Vyloženě blackmetalová deska to není, slyším v ní jakýsi nevyřešený spor mezi černotou a smrtí, a deathmetal má snad malinko navrch.  Ale to vše jsou hodně umělé berle, o které se opírám. Stylový hybrid jako tento nejde jednoduše zařadit, a tak budu balancovat na několika hranách. Středobodem a tím nejvýraznějším prvkem desky je melodika, které se podřizuje vše. Jasným cílem je obalit posluchače do celofánu snadno pochopitelných a nenáročných zvuků, kterým chybí jakýkoliv hlubší smysl. Kompozice vstávají z popela vyhořelého paliva, mnohdy na mě působí jako parodie na léta dávno minulá. Navíc je tu cítit takový ne úplně dobře zvládnutý chaos, který vyvěrá z potřeby říci toho spoustu během omezeného času. A nejlépe za použití všech nástrojů dohromady. Klavírní eskapády a kytarové linie běhají po stupnici jako šílené nahoru dolů, děje se to zmateně, rychle a cítím, že Helioss by rádi vyvolali lehce teatrální dojem. No, vychází mi z toho chaotický tanec, který vylučuje jakoukoliv pohodu poslechu.

Albu nemůžu upřít tvrdost, která každou chvíli probleskuje skrz kolotoč zmatené rozjuchanosti. V melodicky decentním, rytmickém kotli nacházím jediné chvilky úlevy. Vítám tuto klasiku, která svojí jednoduchostí a tvrdým naturelem potěší konzervativní duši. Bohužel je těchto míst poskrovnu a ze všech stran se na ně tlačí děsivé trylky kolotočářského bigbítu. Je to monstrózní kabaret a nemám sílu věnovat mu víc než je nezbytné. Nosič odhazuji v dál a snad už se nepotkáme.