Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Šestá studiová deska Simona Greena, vystupujícím a tvořícím pod pseudonymem Bonobo, je na světě už nějakou tu dobu a s vámi se chci podělit o dojmy, které provází můj čas strávený s tímto dílem. Simon, žijící v Los Angeles, je rodilý Angličan, který vyrůstal na hip hopu a k němuž má dodnes blízko. Jeho tvorbu lze ale nazvat už od základů a prvopočátků jako downtempo, které by se dalo říci i spoluzakládal jako styl. Od počátků tvorby to bylo vždy více melancholické než hopíkově zlé a syrové, jazzové a hodně svérázné. Label Ninja Tune, který ho v současnosti stájí jako jednoho z hlavních koní, myslím, nikdy nezalitoval spolupráce. A myslím si, že dnes je Bonobo součástí evoluce tohoto labelu, který začínal na Coldcut samplingu a experimentálním vyznění, aby se z jeho interpretů staly postupně kapely, co nelze než respektovat.

Migration je šestá studiová deska, proměnlivá, zasněná a pracující na algoritmech nahodilých rytmů, do kterých se experimentovalo s živými nástroji. Bonobo staví na akustických nástrojích, sám naživo udává basovou linku (shlédl jsem koncertně zhruba před dvěma lety), lomí linky s talentem sobě vlastním a stejně jako mnozí před ním, vybírá nové hlasové talenty. A co hlas, to perla. Vraťme se ale k podstatě desky, která má potřebu mluvit k posluchači o tom, co všechny písně spojuje. Samotný Simon mluví v interview pro independent.co.uk o migraci / posouvání lidí a zvířat v mnoha smyslech a celkově to působí, že muzikant dozrál do věku, kdy s přesahem seskupuje pocity z 41 let svého života a především své umělecké dráhy. Migraci u něj lze vnímat i ve smyslu více než ročního turné k minulé desce The North Borders, zároveň ji ale vnímá i ve stěhování umělců z jeho rodné Anglie za tvorbou do Států, přesněji NY nebo LA, kde v současnosti žije a tvoří. Jeho fascinací je potom i ptačí stěhování, jeho slovy: “I was keeping a thread of migration themes, and there are a lot of migratory birds that will head to Kerala, so I thought that’d be a nice point on the album.“

Jsem náruživým posluchačem všech jeho šesti desek a myslím, že je zajímavé sledovat vývoj tohoto muzikanta. Řekl bych, že podobný vývoj tady má i Floex, který se od prvotních hravých rytmů na Pocustone posunul na hodně promyšlenou a hodně zajímavou linku v Zorya. A i on jede dál, protože další díla už jsou opět trochu jinde. Green reflektuje své zkušenosti se šarmem sobě vlastním, vydává v současných letech pestré kolekce věcí, co jsou umělecky hodně v plusu. Při ohlédnutí se za ranou tvorbou musím uznat, že tohle je vývoj velice pozitivní. Animal Magic nebo Dial 'M' for Monkey byly především hudebně jednoduchou koláží o jednom neměnném rytmu, jednom až dvou motivech a dost. V současné době je to experiment i s hlasem, bez problémů i na více rovinách, se zapojením spousty živých nástrojů. Jasně, je to i o možnosti využít větší producentský rozpočet po získání respektu, ale myslím si, že až v této době je Green schopen vůbec zkomponovat takto vyzrálé věci.

V hodnocení Migration se budu každopádně držet zpátky, pokořit tak výtečný počin, jako byl The North Borders z roku 2013, nelze moc jednoduše. Obojí jede na podobné vlně, minulý počin bych ale viděl jako výraznější, zároveň jaksi temnější, což mě osobně o něco více sedlo. Myslím, že i zvukově to bylo minule o něco lepší, Migration mi přijde lehce přepálené. I přese všechno je to ale velice pestrá kolekce věcí, která prozatím těžce hledá konkurenci. Ve spojení vybraných vokálů a beatů, které jsou tentokrát hodně zajímavé, se všemi aranžemi, povětšinou hranými živě… to je velice příjemná deska.