Recenze: Hevn - I Den Evige Natt

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

HevnI Den Evige Natt

Bhut23.9.2026

Zdroj: youtube

Posloucháno na: PC

VERDIKT: Nová krev na poli čistokrevného black metalu made in norway. Poctivá a věrná služba žánru. Vřele doporučuji.

Tohle je úkaz. Respektive takové příjemné překvapení. Pochopitelně není jediné svého druhu, ale mně to dělá docela radost. Jde o to, že se na světlo denní vyklubala další blackmetalová kapela. To asi není zas taková senzace, což? No, jde o to, že tahle banda jménem Hevn má mladé členy, kterým podle dostupných informací ještě není ani dvacet let, takže se narodili někdy v době, kdy jsem třeba já už začínal psát nějaké rozumy o hudbě. Hrůza… pro mě pochopitelně… ale neodbíhejme. Mojí myšlenkou totiž je představit zde kapelu, která je takto mladá, a přitom je její tvorba naprosto autentická a při nějakém slepém poslechu by člověk hádal existenci nahrávky minimálně od roku 1996, a ne, že dílo vzniklo letos – tedy 2026. A to mi osobně přijde fajn.

Je to sice běžný black metal toho nejklasičtějšího střihu, ale má v sobě něco, co jiným zase třeba uniká. Tenhle black je fakt černej, má to úžasnou potemnělou atmosféru. Občas takové funerální tempo, vyloženě ledové a chmurné. Zajímavý je i zvuk, který je prostě správně zastřený, až takový raw, a dává vzpomenout na různá dema a nejen to. Přesto zachovává dostatečnou čitelnost pro všechny nástroje. Takže když chcete, můžete se dobře soustředit i jen na baskytaru nebo bicí, ačkoliv tohoto poznatku jsem si všiml teprve při poslechu ve sluchátkách. Musím rovněž upozornit na občasné podkreslení nálady malou klávesovou plochou, která pak zahušťuje náladu, jak je třeba. Alespoň mám dojem, že jde o klávesy, ale třeba se pletu a je to jen šikovně nastavené vazbení a tak.

Líbí se mi kytarové nápady, byť se jede třeba v pomalejších a středních tempech. Má to takový ten starodávný punc. Obecně lze říci, že jde o primitivní, ale přitom monotónně podmanivý a uhrančivý způsob hry. Však si vzpomenete na raná alba všech těch vzývaných veličin, což jsou ostatně krajané této kapely. Takže by se dal využít s klidným svědomím i sigil True Norwegian Black Metal. Já tam totiž nacházím úplnou shodu se vším, co tahle značka obnáší. No, možná chybí nějaká vražda, žhářský útok nebo jiný kriminální delikt. Ale o tom to teď není. Teď je to fakt o té svérázné a odhodlané hudbě.

Fascinuje mě, že se pořád najdou takto mladé duše, které hodlají vzdávat úctu žánru, který možná zakládali kámoši jejich otců a maminek. Líbí se mi, s jakým odhodláním se do něj vrhají, že ctí jakási pravidla, která má ve své ryzí podstatě tento žánr vepsaná. Pro někoho fádní klišé a otřepané divadlo, ale pro jiné je to pořád silná emotivní záležitost, která znamená něco jako víru nebo oddanost. Je to zkrátka na úhlu pohledu, a pokud jste nakloněni směrem k black metalu a nepřestává vás bavit, tak tohle bude příjemná věc.

Deska I Den Evige Natt sice obsahuje pouhou půlhodinu pravé zábavy, ale ve výsledku je to plně dostačující délka k tomu, co je třeba sdělit. Aktuálně se už jen vyhlíží fyzické vydání. Takový drobný, možná nesmělý materiál, který však má obdivuhodný potenciál. Třebaže mu chybí větší dravost a živočišnější energie, pořád je to velmi zanícená práce, které lze tu úctu a respekt k tématu věřit. Jsem potěšen, že takové nahrávky pořád vznikají, fakt paráda.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.