Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem recenzoval předchozí desku brněnských mlátičů s poetickou duší High Purity, na závěr jsem si položil otázku, s čím asi překvapí tahle parta příště, protože rozdíly mezi jejich deskami jsou náramné. Takřka dva roky na to mám před sebou odpověď a ta je… Ne, pěkně po pořádku. Kluci se evidentně nespokojí se svým jistým a zároveň nechtějí zradit kořeny. Že to pak jde proti sobě? No a co, grindcore není o uhlazených cestičkách.

Čerstvá nadílka dostala název Tulpa. Tedy zhmotnělá myšlenka či představa. Tolik k encyklopediím. Připadne mi, že zde by mohl název značit výsledek duševního úsilí samotné kapely, která sice hlomozí jak urvaná z řetězu, ale ve skladbách se noří do hloubek, zajímavých melodií a čerte div se, i textů. Jak už moje slova napovídají, oproti Mínus 13 lumenů jsem s Tulpou výrazně spokojenější. Nadále si myslím, že by šlo texty rozvést, trochu zlyričtět, aby pak nebyl zpěv tolik toporný. Jenže ejhle a hurá! I s hlasem se pracovalo. Je divočejší, má lepší barvu a tak nějak líp zpívá.

Jestli jsem minule chválil jednoduchý, avšak účelný booklet a grafiku všeobecně, nyní budu chválit daleko víc. Praktičnost na úkor líbivosti pánové neztratili. Vše je vypsané. A co je psáno, to je dáno. Texty, kdo, kde, kdy… Opět se natáčelo ve studiu Davos, ovšem letos je zvuk úplně jinde než naposled. Žádná garáž se nekoná. Jasně, že by to šlo udělat ještě líp a dokonaleji, ale myslím, že na poměry undergroundu lze nahrávku označit za skvělou. Zvuk je čitelný, má správně jedovatou barvu. Úskalím našich desek bývá blbě nazvučený zpěv a bicí. Zejména bicí. Ne tak zde. Šlapáky pěkně pomlaskávají, činely a hajtka jsou taky tak akorát, nic nešustí. Ne, nebojte se, nebudu si hrát na inženýra a rozebírat jednotlivé stopy. Beztak se nahrávalo najednou, ale povedlo se to.

Devízou Tulpy jsou výborné melodie, které jsou tentokrát příjemně zakomponovány do nářezů. Nátlaková atmosféra nepadá do kopru, jakmile se rozjede nějaká vyhrávka. Vážně, skladatelsky si kluci s písněmi pohráli. To je vidět. Rozebírat jednotlivé songy nemá význam. Z davu vyčnívá úvodní vál Obraz té, která to není. Do půlky se vůbec netváří, že se chystá nějaký extrém. Z davu vystupuje i závěrečná předělávka famózních At the Gates, Blinded by Fear. Ta se od zbytku odlišuje nejen angličtinou, High Purity dali původně melodicky deathové skladbě HC kabát a šlape jak hodinky.

High Purity rostou. A rostou rychle. Výhrady se možná stále nějaké najdou, ale je jich čím dál méně a týkají se nejvíce zpěvu. Zajímalo by mě, zda Blinded by Fear zpívá také Mira. Protože zde je jeho zpěv a výraz naprosto dokonalý. Netlačí se do hloubek a s angličtinou je jeho zpěv v naprosto jiné kategorii. Pominu-li tedy tuhle položku s texty, kritika utichá na minimum. Utichne úplně, porovnám-li předchozí desky s novinkou. Ten posun je obrovský. Z podprůměrné lokální kapelky se z High Purity vyklubal vyspělý interpret, který dějiny hudby sice nepřepíše, ale svým netypickým přístupem určitě obohatí.