Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když přijdou dny všední a je třeba zvolnit životní tempo, mohla by se hodit právě tato deska. Osmero skladeb drží nivó daného žánru a intimní formou bez zbytečného dramatizování zhudebňuje všednodennost s příchutí věčné touhy po překonání lidských těžkostí. Jsou chvíle, kdy řecký kvartet hraje skutečně lahodně. U dvojky The Clouds Are Floating In The Sky, která asi nejlépe vystihuje hloubku hudebního jasnozření kapely, jsem se dokonale zacyklil. Představa vetknutá do názvu, témbr, skladatelský oblouk, instrumentace, všechno na svém místě – A2, zásah, potopeno.

Některé nápady možná zní trochu nedopečeně, jakoby je někdo vyndal z trouby v nevhodnou chvíli. Kupříkladu přechodům do hlasitého režimu ve třetí Finding Trees Instead Of People chybí to správné nazvučení, co by podlomilo nohy. Kapele sluší především jemná poloha před rozjezdem, kdy čtveřice hráčů splétá dohromady jednotlivé tóny a pomalými tahy štětce odhaluje obrysy budoucího obrazu. Vnoření se do hlubší části kompozice čtvrté Outside. The Light vyšlo na výbornou, nástup zkresleného zvuku baskytary v závěru gradaci už tolik nepomohl.

Zatímco slibný začátek titulní písně Without Antennas výborně pracuje se základním zvukem nástrojů, druhý poločas trochu kazí fádní sólová kytara. Při poslechu úvodní části šesté 2 Moments Of Clarity Before You Fall Asleep je jasné, odkud vítr vane a není možné zde nevzpomenout na matadory žánru, japonské Mono. Zasněný začátek ve stylu desky You Are There (2006) míří vysoko a chybí tomu jen trochu větší dravost v závěru, aby celé to bezmála desetiminutové crescendo dostalo křídla a dotklo se oblohy. Trochu infantilní sedmička Morning vnáší do hry nejen zrychlení, nýbrž i prvoplánovost, která budiž zapomenuta a odpuštěna. Desku uzavírá osmá Openin Night a je dalším malým tahem na plátně možností, vedeným sice zručně, jistota ruky mistra tomu ale chybí.

Dílo bylo završeno po ročním experimentování a vlastním nákladem vydáno světu napospas. Jak už to tak bývá, výsledek se potýká s některými neduhy začínajících, obsahuje ale dostatek slušně odvedené práce a toho správného hudebního pnutí. Hlavní slabinou desky, jak já to vidím, je ne úplně povedený zvuk některých hlasitějších pasáží. Škoda, ledascos by šlo umně zahalit přiléhavějším zvukovým hávem. V opačném případě se obnažená pravda o slabinách v partesu těžko usmlouvá na uměleckou licenci. Na každý pád je Without Antennas debut, ze kterého je cítit vize a zápal pro věc.