Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Icon In Me - Human Museum

Icon In MeHuman Museum

Michal Z5.4.2009
Zdroj: CD
VERDIKT: Další najíždějící spolek na vlnu metalcore kapel. Momentálně se vystavuje především tvrdé jádro hudebníků, bez sklonů k mainstreamu a masovosti. Human Museum je skutečná výstava současného moderního metalcore-thrash metalu, místy s vlivem skandinávského melodična.

Metalcore vlna je stále v plné síle a nehodlá ustoupit nové, jiné nebo metamorfované. Na svět, protknutý všude číhající krizí, lezou na povrch další a další dělníci vůdčího stylu současnosti. Jak ještě dlouho tato přesycená scéna ustojí, stále se smrskávající schopnost, utrácet za hudební nosiče?

 

Icon In Me, ač debutující, nejsou seskupeni z úplných zelenáčů. Vokalista Tony JJ má za sebou působení u Mnemic, Transport League, či vynikajících C-187. S mikrofonem zachází jako ostřílený vlk. Mimo řvanou formu umí variabilně rozeznít i své čistější melodické polohy. Část zkušenějších zastupuje artilerista Morten (mj. The Arcane Order, Submission, Soilwork, Hatesphere). Ruská enkláva uskupení se tváří tajemně a svoji historii ukrývá.

 

Debut „Human Muzeum“ působí jako kompaktní celek. O jednotvárnosti nemůže být řeč. Každá skladba má jisté odlišení od ostatních, což u kapel tohoto ranku bývá častým nedostatkem. Předskakování Machine Head na koncertě v Moskvě dává tušit kvality, či alespoň schopný management.

 

Slunce dobíjí naše vymrzlé baterie po vydařené zimě, ale proč svoji tvář nenatočit směrem k animálnímu útoku „Dislocated“. Ryk, kytary kovají, rytmika stmelená silnostěnným krunýřem rdousí svojí sypanicí nebožáky v pokleku. Hned v úvodu Icon On Me ukazují, že je třeba si je vést v patrnosti do budoucna, schopnost tvořit řezavý koktejl mají přímo vetknutou v sudbě od narození. Singlovka „That Day, That Sorrow“, ke které kapela natočila klasický průměrný klip, povětšinou uhání v běžném truka-truka rytmu, má koule, melodické vokální emo linky, švih na vysokou zeď, přesto volba pro singl a video mohla být zvolena citlivěji. Kapele se daří tavba moderního mohutného thrash metalu do zajímavých novotvarů s nádechem progrese, která už v tomto stylovém tyglíku pomalu vysychá. Šedi a předvídatelnosti se nedočkáte, i protřelejší posluchač si zde najde momenty neomleté.

 

Z vážnějších tónů vytrhuje „Moments“, vysoce líbivá hned na první poslech. Uvolněná skákavka vypadnutá z šuplíku In Flames. Formulka ohrátá jako vzkaz sondy Voyager 1, přesto zde má místo a funguje. Komerčnější záměry jsou snad splněny. S úvodem „To The End“ se začínám obávat nejhoršího, ale naštěstí se vše ještě zvrtává na stranu dobrého vkusu a únosnosti, i když citováním známého. „In Memorium“ působí jako pomyslný předěl za slabší částí CD, kytara zní z podzemního zatopeného komplexu rozzlobeně, po prolomení silných zdí mocnou erupcí tryská čerstvá energie do rozběhlé mysli. Maximální nasazení, brutální atak bez slitování, občas proložen vhodnými sóly na rozběsněném základu. Kremace proběhla.

 

Bolesti chabých konců alb se nevyhýbají ani této družině. Některé skladby lze označit za funkční pojivo. V posledním kousku se nám pánové snaží navíc prodat spousty zapamatovatelných motivů a naznačit, že zas takoví rasové nejsou a dopřejí vám častého nadechnutí. Uvidíme, uslyšíme příště, zda mé předpoklady o nadějnosti spolku Icon In Me nejsou plané. CD naštěstí netrpí vážnou nemocí stylových souputníků, u nichž se vám vše slije v jeden neidentifikovatelný objekt, bez záchytných bodů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky