Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Konečně výborná deska Stooges! Tedy ehm, Iggyho and The Stooges, mám-li být zcela přesný. Sami zřejmě tušíte, proč onen návrat k názvu z dob kolem legendární placky Raw Power… Bohužel, začátkem roku 2009 si paní Smrtka našla cestičku i ke dveřím zakládajícího člena, kytaristy a později také basáka Rona Ashetona, který tak rozšířil stávající trojlístek dnes již bývalých členů Stooges, jež svůj definitivní odchod stran záře reflektorů plánovali nejspíš jinak a především později.

Nicméně Iggy, Ronův brácha Scott, Steve MacKay a služebně nejmladší Mike Watt se prakticky záhy i přes nepřízeň osudu rozhodli nesklonit poraženecky hlavy a pokračovat i bez jednoho z hlavních mozků kapely. Do party přizvali starého známého Jamese Williamsona zodpovědného za trýznění šesti strun na již zmíněné fošně ze sedmdesátéhotřetího a výsledek vážně stojí za to!

Jestliže otravně vyčpělý, těžkopádný a nezáživný garage punk rock bez výraznějších momentů, jakým se pánové prezentovali pod dohledem věhlasného Steva Albiniho na comebackové desce The Weirdness, pro mě znamenal jednoznačné zklamání, novinka Ready To Die onu blátivou pachuť zprzněné legendy zaplaťpánbů bez pardonu vyplachuje extra silným a nešizeným destilátem kam patří! Stooges konečně nechybí energie, drajv a především plné hrsti vynikajících nápadů. Ale tentokrát nejde jen o deset nabušených songů, které vás hned zkraje kopnou do rozkroku, nacpou do letadlové turbíny a nedovolí ani na okamžik vydechnout. Iggy se nebojí několikrát velmi efektně povolit otěže a svým hlubokým, nakřáplým hlasem protřelého, ošlehaného rockera vyprávět pouze za doprovodu akustické kytary o životě, tomhle světě, reálných věcech naprosto srozumitelným, jasným a přímým způsobem. Ani na okamžik nemám problém věřit každému jeho slovu. Tohle je realita, žádní dráčci, satánci, vodníci, sněhurky a já nevím, co ještě… Deset skladeb na ploše necelých pětatřiceti minut. Maximální koncentrát, žádná vata, hluchá místa, uvolněné, jednoduché a úžasně poslouchatelné. Tohle jsou Stooges, které zbožňuju. Rock´n´roll ve své nejčistší podobě. Pro mě zatím jedna z nejlepších desek letošního roku.