Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

O projektu Wolcensmen jsme si už na Echoes jednou povídali. Bylo to v rámci vánočního Nedělního poslechu před třemi lety, kde došlo na první seznámení a krátký rozbor debutové desky. Jmenovala se Songs from the Fyrgen a bylo to milé setkání, které do tehdejší sváteční atmosféry hezky zapadlo. Že už je to vážně tři roky, se mi ani nechce věřit. Wolcensmen, to je především Dan Capp. Muž, který je jinak aktivní u heathen blackových divochů Winterfylleth, kteří putují krajem staré Anglie, vypráví dávné příběhy a hrdě u toho hledí do krajiny. Zejména první dvě alba The Ghost of Heritage a The Mercian Sphere považuji za povedené a svého času jsem jim věnoval opravdu hodně pozornosti.

I když zrovna do této etapy historie kapely Danova přítomnost nespadá. Připojil se až v roce 2015, kdy už můj hlavní zájem opadl a nová alba už mi nepřinášela tolik potěchy. Čistě náhodně a neplánovaně jsem tedy přešel k folku Wolcensmen a usadil se zde trvaleji, než v případě metalové epiky. A déle než jsem možná sám očekával. Dan Capp si i ve Wolcensmen poměrně očekávaně bere na paškál staré mýty své domoviny, navíc se nebojí tématicky sáhnout k inspiraci Tolkienem a spojit ji se svým vlastním příběhem. Album Fire In The White Stone je o nešťastném muži, který se oprostil od pohodlí domova a zkusil hledat štěstí v divočině. Tam se potom setkává s dalšími bytostmi určujícími děj povídání. A právě prostředí tohoto příběhu doprovází klidně výpravná muzika Wolcensmen.

Autor udržuje svůj folk dostatečně hrdý, plný hlubokých lesů a zurčících bystřin, takže určitá tajemnost divočiny je docela věrně vyvolána. A pak jsou zde ta vyprávění o bájných postavách, které nás během poslechu alba provází a udržují ve stavu mytologické potemnělosti. Ta je samozřejmě přítomna po celou hrací dobu. Hudebně nejde o žádné brnkání u ohníčku, i když tahle představa může být hlavní a správná. A určitě logická. Ovšem díky mnoha hostům si projev Wolcensmen představuji spíš jako komorní koncert někde v přítmí skalního ostrohu nebo na louce u lesa, kdy do ticha noci tiše hrají muzikanti. Každý přispěje svým dílem a snaží se zachytit to vzájemné souznění. A všichni se tváří jako přátelé, kterým je spolu dobře.

Hudba Wolcensmen je kusem přírodní mystiky a osobní hrdosti každého z nás. I přes svou komornost je to představení dostatečně obsáhlé a jímavé. Je to různými nástroji obohacený folk a ty, které nejsou uzrovna k mání, nahradí syntetika. A ani ta není na závadu. Naopak, dle možností je zpracovaná citlivě a nerušivě. Jinak je to doslova přehlídka různých oživení. Je tu kantele Aslaka Tolonena (Syven, Nest), je tu k dispozici cello, decentní piano a sympaticky zpracované vokály, zejména pak sbory. Žádné chlapácké halekání, ale procítěné chorály a splynutí s duchem starých časů. Pak odpustím i pasáže, kdy se Dan pouští do výšek, kde si občas není úplně jistý. Folková položka jasně určuje hlavní tok starých zkazků, ale atmosféra zde hraje druhou hlavní roli. A co je nejdůležitější, hudba Wolcensmen se snaží víc rozprostřít a zabrat si pro sebe víc místa. Ne hamižně a bez rozmyslu, ale ve vší přirozenosti.

Pokud bych měl obě dosud vydaná alba nějak odlišit, rozdíl bude spíš ve zkušenostech a získaném citu pro samotnou kompozici. Je to pořád temný folk, ale Dan je člověk, který se umí dívat kolem sebe. Míří kupředu a i když se může zdát, že druhé album se od debutu příliš neliší, ten skladatelský posun tam je zkrátka znát. V jedničce bylo možná víc vášně a skutečných tradic, ale také víc naivity. Dvojka nabízí více jistoty, kvalitnějšího a citlivějšího zpracování. A vlastní příběh. Hodně tomu jistě pomohla producentská ruka Johna A. Riverse, který v minulosti spolupracoval mj. i s velikány Dead Can Dance. Stejného názoru je ostatně i Dan. Albu to skutečně prospělo, povedlo se sladit detaily, nálady a i když i zde najdu pár křiklavějších přechodů, nebo naopak trochu opatrnějších míst, je novinka albem, s jehož progresem musím být spokojen.

Fire In The White Stone je křehká bojůvka, které nechybí duše a dar převyprávět svůj příběh způsobem, který se po jistém čase umí dostat pod kůži. Přes to všechno je ale projekt Wolcensmen pořád na začátku cesty. Druhé album potvrzuje potenciál vložený do debutu a ukazuje Dana jako nadaného hudebníka, autora i vypravěče. Srdcaře a patriota. Fandím mu, budu fandit dál a jsem jeho epice nakloněn. Fire In The White Stone je to správné vykročení za splněnými sny.