Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Imperial Triumphant - Vile Luxury

Imperial TriumphantVile Luxury

Garmfrost16.8.2018
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Vile Luxury sází na neuchopitelnou hravost s krutostí a špičkovou instrumentální dravost, která nesnese žádné bariéry. Album roku? Možná...

Hraje Imperial Triumphant technický death, black, jazz fusion, avantgarde? Čert ví! Všechno tohle a nic zároveň. Třetí zásek amerických císařů nese název Vile Luxury a jedno je jisté, je dílem šíleným i skvělým. Výborně se poslouchá, písničky jsou to příjemné… Ale teď pozor! Kecám! Vile Luxury je šílené a skvělé, to bez pardonu. Výborně se poslouchá a příjemné se zdá, pakliže jste naladěni na strunu nevšední, bizarní, experimentální a v neposlední řadě hravou. Ostatním jsou dveře umění Imperial Triumphant zamčené na sto západů.

 

Předešlé desky, Abyssal Gods a hlavně EP Inceste doposud bez přestávky poslouchám a uf, máme zde nahrávku novou. Řekl bych, že se kluci na novince pustili do volnomyšlenkářských improvizací mnohem dál, než kdy dřív. Zatímco se bestiálnost Abyssal Gods nacházela v černých sférách a svou monstrózností uchvátila nejednu zhoubnou duši, Vile Luxury drtí posluchače klaustrofobicky škodolibou zlobou. Je evidentní, že se tvůrci při skládání báječně bavili a mnohdy byli sami překvapeni, co jim z beden leze. Hehe!

 

imperialtriumphant

 

Je dobré si hned zkraje našeho povídání říct, že mix experimentálního blacku, jazzu, technického deathu zaobaleného do nekonvenčního soundtrackovově nestabilního šílenství jménem Vile Luxury má tendenci vzbudit závislost na poslechu. Ani si nevšimnete, že nedokážete bez minimálně jednoho poslechu denně existovat. Ale takové závislosti jsou příjemné, stejně jako třeba na čokoládě nebo Simpsonech. Hihi!

 

Myslím si, že se shodneme naprosto všichni, co Vile Luxury slyšeli, že popsat slovy album nelze. Dát do slov hrátky s tóny, celými slokami, slepenci, náhodnými vpády různých nástrojů by bylo zmatečné a vlastně i zbytečné. Důležité je vědět, že se Imperial Triumphant podařilo nahrát desku nesmírně zábavnou, nakažlivou a odbouráme-li všechny předsudky a zvykneme-li si na časté změny, opravdu velice příjemnou. Často jsem se přistihl, že se usmívám a poklepávám si rukama do rytmu, zatímco noha by tančila. Podotýkám a opakuji, že posloucháme extrémní metal, ne jazzový band. Takže je to HUKOT!

 

Každá z osmi skladeb obsáhne ve svém rejstříku široké spektrum nálad, emocí i hudebních stylů. Vše je pak znásilněno či přetvořeno do halucinogenní mozaiky. Pro příklad vezmu nejvýraznější složku desky, čtvrtou kompozici Chernobyl Blues. Svoji ospalou náladu, ze které cáká vodka a krvavé mrtvoly, podtrhuje hrdelní zpěvomluv prochlastaného týpka. Hysterický ječák vás pak odstřelí na Mars společně s growlem a bláznivými dechovými nástroji. Zrovna tak mě dostává do kolen úvodní dechová sekce ve skladbě Swarming Opulence. Nejsem znalcem, takže nevím, zda je použit úryvek z nějaké jazzové klasiky, nebo se jedná o bohapustou improvizaci. Hostů na tyto nástroje bylo osloveno pro potřeby Vile Luxury více než dost, a takový úvod nahrávky je vskutku výtečný. Dohromady pak dechy s pianem, klávesami, elektrickou kytarou, basou a GENIÁLNÍ rytmikou FUNGUJÍ!!!

 

 

Z parádní a nevšední kapely roste interpret výtečný a těžko zařaditelný. Jejich experimentování a fúzování černého metalu s jazzem a náznaky filmové muziky dostává na Vile Luxury jasné kontury. Vše, co bylo dříve naznačeno, je zamlžené neuchopitelnou hravou stavbou a bláznivými aranžemi. Skupině se podařilo přijít se sbírkou těžkou a lehkou v jednom. Těžká je zejména v rozloženosti zažitých představ a psychologické tortury v atmosféře písní. Lehká je pak v jejich nakažlivosti. Vile Luxury je deskou majestátní, metalovou i jazzovou. Všechny dílky drží hezky pohromadě. Nic neruší schopnost a touhu ponořit se do umělecky svobodných vizí opravdu hluboce. Po dlouhé době slyším dílo, se kterým jsem plně spokojen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 21.8.18 11:56odpovědět

Triumfálně nepřístupné. Pořád si nedovolím to chápat a vlastně jen našlapuji kolem. Ale ten pocit, že jde o cosi nad rámec tam je!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky