Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Impetuous Ritual - Iniquitous Barbarik Synthesis

Impetuous RitualIniquitous Barbarik Synthesis

Garmfrost19.6.2023
Zdroj: CD, mp3
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60, mobil
VERDIKT: Nervní trans Impetuous Ritual.

Čtyři divné roky jsme museli čekat na nové album australských démonů Impetuous Ritual. Za tu dobu se změnilo úplně všechno. Nic není jako dřív. Nicméně, tvorba zahuhlaných rarachů Impetuous Ritual si své poznávací znaky zachovala. Stále se jedná o chaotický, zlý a nenávistný death metal toho nejhrubšího zla. Otázkou spíše zůstává, zda si kapela zachovala něco z jisté atraktivnosti nápadů, rafinovanosti obrazů malovanými svými nástroji.

 

Zatímco u předchozích nahrávek jsem propadl jejich kouzlu a teprve potom jsem se rozkoukával a přemýšlel o skrytých (ne) půvabech, Iniquitous Barbarik Synthesis nějak nemohu přijít na kloub. Ano, nedá mi to, pořád se k desce vracím. Ale že bych si ji užíval, to s čistým svědomím říct nemohu. Je možné, že se pánové dostali ve svém (anti) umění tak daleko, že není každému povoleno, vydat se za objevy hlukové bondage, abstrakci a všudypřítomné bolesti.

 

impetuous ritual

 

Impetous Ritual využívají death metal coby stavební materiál pro vykreslení své vize avantgardního masakru. Nejasnost kompozičního procesu a nemožnost vychutnat harmonické či disharmonické linie, aniž by se jeden pletl, co vlastně poslouchá, mi byla vždy k chuti. Tohle tápání, tortura hudebního vkusu, ale také vizionářská hloubka mě láká k zničujícím ponorům do mysli jak tvůrce, tak mé vlastní. Ono se stačí vykašlat na běžné vnímání, trochu se rozhodit a nechat se nést kakofonickou vlnou. Pak si všimnete sofistikovaného uměleckého barbarství.

 

Iniquitous Barbarik Synthesis obsahuje vzteklé vyhlazováky i propastný marast, který se táhle lepí jak smůla na paty. Chaotické výboje prvních songů svou nevyzpytatelností a podivnou náhodností unaví i hodně otrlého posluchače. Ten pak bez varování spadne do osudové ohavnosti Psychic Necrosis. Skladba dlouhá přes dvanáct minut nedá nic zadarmo. Následující Sacreligious Penance ji bez milosti rozvíjí. Sem tam se jí mihnou nějaké melodie, ale v podstatě se jedná o pokračující nervní trans. Desku uzavírá chorobná záležitost Metempsychosis, která jakoby spojovala zmíněnou dvojici s masakrujícími nářezy.

 

 

Iniquitous Barbarik Synthesis je ryzí brutalita. Nic není takové, jak se zdá. Hlava vás bude bolet, budete se ohlížet a pořád přemýšlet, co to sakra bylo. S recenzí jsem si dal na čas. Pořídil jsem si album časem na CD. Pořád nic nevím. Nebaví mě, nenávidím ho, poslouchám ho takřka každý den a nějak mi nejde všechno utnout a ulevit si. Impetous Ritual jsou zpět a není to sranda! Hodnocení je v mém případě spíše matoucí. Proto nula.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky