|
|
||||||||||
Je to vlastně jenom pár dnů, kdy slovutní Black Sabbath dohráli svůj prý úplně nejvíc poslední koncert v životě a já si při poslechu řeckých Black Juju naplno uvědomuji význam Iommiho a jeho proměnlivé party. Nechci po tisící přednášet o tom, jak by bez nich neexistoval heavy metal... spíše je příjemně zarážející, jak dnes tento jejich plouživý heavy-doom frčí. Je to nakonec setsakra příjemné, že se dějinný vkus točí v neustálých (?) kruzích a nové generace objevují staré kouzlo starých stylů. A ono je vlastně jedno, jestli je budeme nazývat hard rockem, doom rockem nebo stoner metalem. Tahle scéna je každopádně zatraceně silná.
Recenzovaní Black Juju vznikli před šesti lety a když uvedu názvy kapel, z nichž se zmiňovaná parta zrodila – tedy Denial Price, Dorian Gray a In Vain – chytat se budou pravděpodobně pouze opravdoví znalci řecké scény. V Black Juju nečekejte žádné vyjukané mladíky, ale borce, které tento styl odkojil. Hudba samotná tedy bude víceméně plně autentická...
Pětice skladeb tohoto jejich krátkometrážního počinu je řemeslně zvládnuta s prstem v nose a ctí všechna poznávací znamení svého stylu. Přesto bych nějaké námitky měl. Jejich kmotři Black Sabbath, kromě toho, že byli opravdu první, měli ve svých řadách vždy výrazné vokalisty, které se nedalo splést. V našem případě je zpěvákem Panos Dimitriou, zkušený harcovník řeckého UG. Zpívá skvěle, ale... lehce zaměnitelně. A jelikož hudba samotná není nikterak progresívní a plná překvapivých aranží, je nevděčně na zpěvákovi, aby ukořistil pro svůj tým posluchačovu pozornost. A to se tu přes všechnu snahu nedaří.
Hudba je lehce pospávací a vokalista to nemění. Chvíli cváláme v rychlejších tempech, poté si pseudothrashově zazasekáváme, abychom se rozněžněli při melancholických vyhrávkách. Inu, takový běžný stoner na takové to domácí pohodlí. Nevyruší ze siesty, nenadchne, ale také nenaštve... tedy průměr a já jsem rád, že se jedná o kratší stopáž. Nezbývá než zopakovat to, co platí i na spoustu neoprogresívních, neothrashových a stonermetalových kapel: proč poslouchat kopii, když je k mání originál?
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Prosinec 2016
Žánr:stoner doom rock / metal
Panos Dimitriou - zpěv
Dimitris Tsimponis – kytara
Kostas Gagalis – baskytara
Valadis Papaioannou – bicí
1. I Am
2. I Prophesy Disaster
3. J.O.V.
4. ...And There Be Blood
5. Let Devil Sleep
Please The Trees
A Live Affair (live)
Lunar Tombfields
An Arrow to the Sun
Miasmes
Vermines (EP)
Hell
Curse and Chapter
The Father of Serpents
Age Of Damnation
Filii Nigrantium Infernalium
Pornokrates: Deo Gratias
Holter
Spojení (EP)
Trny & Žiletky
Trny & Žiletky
The Squirm
Unspoken
Spectrale
Arcanes
Talbot
Scaled
Francouzská náladovka Alcest zveřejnila nový singl s názvem Flamme Jumelle, ke kterému vznikl i videoklip. Skladba se objeví na chystaném albu Les Cha...
26.4.2024Nová deska The Way Forward kapely Black Tusk je aktuálně celá k poslechu, klikejte SEM.
24.4.202417. května vyjde páté řadové album pražských retropsychedeliků pojmenované Weird In A Weird Way. Křest proběhne 24. 5. v Praze (Kasárna Karlín) a den ...
24.4.2024Psychedeličtí prog/blackers Hail Spirit Noir vydají 28. června u Agonia Records své páté dlouhohrající album, pojmenované Fossil Gardens. V současné c...
21.4.2024Pražské metalové vydavatelství a čím dál aktivnější nakladatelství MetalGate ohlašuje další knižní titul, kterým se na konci dubna stane kniha americk...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.