Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Cauda Venenum - G.O.H.E.

In Cauda VenenumG.O.H.E.

Garmfrost18.12.2020
Zdroj: 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

Kapela, která se jmenuje jako poslední album Opeth, je jedním z představitelů francouzské post/blackové scény. In Cauda Venenum nejsou žádnými nováčky. G.O.H.E. je už druhým albem, kterému předcházel eponymní debut a výtečné splitko s Heir a Spectrale. Zvláště toto splitko a uhrančivá skladba In Cauda Venenum Laura Palmer, agonie à Twin Peaks ve mně zanechala silný dojem. A to nejen pro téma. In Cauda Venenum potřebují ke svému vyjádření rozsáhlé kompozice a většinou moc dobře ví, co si s dlouhou stopáží počít. Stejně je tomu tak i na aktuální řadovce G.O.H.E. Stejně jako debut obsahuje i novinka pouze dvě dvacetiminutové skladby.

 

 

Zatímco debut se nesl v docela syrovém stylu, G.O.H.E. v podstatě pokračuje tam, kde skončila Laura Palmer na zmíněném splitku. Větší prostor dostávají melancholické, avšak mohutné vlny. Obě skladby Malédiction i Délivrance jsou silně emotivní tryzny. Vedle klasického nástrojového obsazení uslyšíme i krásy violoncella, podpořené hostujícím piánem a kontrabasem. Osobně u toho navíc mlsám jednoduchou, avšak krásnou malbu front coveru i vnitřku digipaku. Najdete zde nejen jímavou grafiku a příjemné barevné odstíny, ale i texty a veškeré info. Což není žádným překvapením. Pokaždé chválím grafické vyhotovení nahrávek vycházejících pod labelem Les Acteurs de l'Ombre Productions. Ne jinak je tomu i v případě G.O.H.E. Opět se jedná o mlsání.

 

V obou skladbách se toho stihne docela dost. Dvacet minut je využito vskutku po okraj. Základem je atmosférický black s kytarami a mnohostrannou rytmikou. Ne, že by se jednalo o jazzovou raubírnu. Vše je uzpůsobené momentální náladě. Když se divočí, tak se sype, když se atmosféra ztiší, bubeník pouze vyklepává. Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

 

incaudavenenum

 

Naštěstí nic takového nenastává, ale některé vzájemně neslučitelné polohy nesplývají, ale jsou na sebe jakoby nalepeny a výsledek v takových případech zůstává svým způsobem umělý.

V každém případě je G.O.H.E. albem nadprůměrným a v mnoha případech přináší posluchači silný zážitek. Je jasné, že stylotvorným nebo přelomovým dílem G.O.H.E. není a nebude. Je ovšem silně návykové. Je potřeba udělat si dostatek času, aby naplno vyzněly veškeré nuance i celkový dojem. Album je výpravné, sofistikované, umělecké, je dostatečně dramatické, ale i dostatečně metalově razantní. Rozhodně tip na poslech v těchto pochmurných časech, kdy se světlo objeví pouze sporadicky a mlha maluje za okny děsivé obrazy…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky