Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Austin, Texas, garáž, psychedelie, barvičky, světýlka, Velvet Underground, The Doors, klídek, pohoda, nou štres… Originalita? Neznáme… Zápal? Nadšení? Jasně! Plný kýble a ještě necky ve stodole! Ono taky čím jiným chcete v dnešní době pohánět celou slavnou alternative, psychedelic, stoner scénu než vzpomínkama na steroidech. Oprášit, natáhnout, naporcovat, protřepat, nemíchat a tradá! Nová deska je na světě. Jednoduché, efektní a vlastně jediné možné řešení, kterak vycucat z prstu pár dobrých songů. Nebo se pletu? Ruku na srdce, kolik odnoží rock´n´rollu asi tak může ještě čekat na své objevení? Studna vyschla, vážení. Kruh se uzavřel. Ale nemá smysl plakat nad rozlitým mlíčkem, párty pokračuje dál, hlava sice třeští, rozchlastat kocovinu ale není žádnej problém.

Jednoduchá, nápaditá skladba zůstane bernou mincí doufám navěky a The Black Angels si toho jsou setsakra dobře vědomi. Indigo Meadow je podobnými kousky napěchované až po okraj. Jasně, nic geniálního, ale čiší z toho nadhled a upřímná touha hrát (si). Říkáte málo? Mezi haldama vyumělkovanech rychlokvašek celkem fajn úkaz. Parta kolem Alexe Maase namíchala citlivě vyváženou směsku přímočarosti a psychedelie, oproti minulosti neztrácejí čas zdlouhavým bloumáním v ulítlích sférách raných Flojdů, zapojují rozjuchané varhánky a vyrážejí na trip napříč bezstarostnými šedesátkami. Indigo Meadow nepřekonává hypnotizující debut Passover, zvukově čistší, čitelnější a vzdušnější, ale svou písničkovostí a přímým tahem na bránu ho bez větších problémů dohání po vedlejší polňačce. Nůše kytek, růžový halogeny a starosti za hlavu. No řekněte, není ten život bezva…