Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Journey Into Darkness - Multitudes Of Emptiness

Journey Into DarknessMultitudes Of Emptiness

Sorgh6.8.2020
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Příjemné léto mě k počítači moc netáhne a poslech dlouho zůstává nezaznamenám, jeho život přetrvává jen v éteru. Hodit pár slov tak říkajíc na papír mě v současnosti stojí nemalé přemáhání. No ale život běží, desky vychází, musím se překonat. Ovšem jestli mi za to stálo následující album, je na pováženou. A vlastně není, škoda času u počítače.

Určitě jde o zajímavou nahrávku v tom smyslu, že jsem vůbec netušil, že něco podobného se děje v Americe. A určitě nebudu sám, kdo při spojení americké kapely s termínem symfonický black nedůvěřivě pozvedne obočí. Nejde totiž vůbec o častý jev a od amerického black metalu jsme zvyklí čekat něco docela jiného.

 

Journey Into Darkness (opravdu, takhle originální názvy se stále daří vymýšlet) se nedá nazvat kapelou. Jde o projekt chlapíka jménem Brett Clarinse, který se evidentně inspiroval v evropském prostoru a musím přiznat, že během poslechu bych jen těžko hádal jeho původ za mořem. Jde o v podstatě neznámou záležitost (nedivím se) a to poměrně obskurní, která si od vydání debutu v roce 1996 dala na čas padla a vrací se až letos s druhým albem. Ale jen těžko se dá říct, komu je nahrávka Multitudes Of Emptiness určena. Sám nevím, jestli se mám smát, nebo to brát vážně, ale to ať si každý rozhodně sám.

 

Jak je patrné z prvních vět, jde v zásadě o jakousi formu black metalu, který se ovšem zvrhává kamsi do ambientních prostorů páchnoucích naivním zlem. V intru je obsažen snad celý vesmír podobných a vlastně už zastaralých nahrávek, které jsou dnes buďto legendami nebo upadly v zapomění.  Půlhodina vašeho času bude patřit dechu minulosti a je to jakoby po vás natahovaly pařáty staří a ještě nevyzrálí Dimmu Borgir, Diabolical Masquerade a jim podobní. Je mi líto zmíněných kapel, že je tady v souvislostech uvádím, ale zrovna mě nikdo další, komu bych se chtěl pomstít, nenapadá. Když pominu někdy opravdu vtipné, pseudoambientní pasáže, jakými je třeba čtvrtá "skladba" Desolation (Interlude), tak se místy daří vyniknout podobné atmosféře, které vládne lehce teatrální duch. Jinak je to jako za starých časů, kdy se na pouti v maringotkách skrýval pro děti utajený svět prvních automatů.

 

 

Smutné je, že rádoby zlé kusy vyvolávají jen chápavý usměv a člověk má chuť pohladit kloučka po hlavě. Jen ať si hraje, aspoň nezlobí. Co si myslet třeba o děs nahánějící Sending Death? Jestli je to myšleno vážně, tak potěš prso. Autorovi ambice nejen tady stékají po nezdolných stěnách hudebního průměru, o vyšších metách si jen může nechat zdát vlhké sny. Co říct závěrem, aby se zbytečně neubližovalo? Je fajn, že si Brett plní sny a dělá, co jej baví. Pro domácí karaoke v pohodě, ale na světové burze s tímto prostě neprorazí. Jeho duch dříme v dobách dávno minulých, což vůbec není špatně, ale ta jeho nápodoba je jen taková dětská hra. Chtělo by to přejít k filmům pro dospělé.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky