Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Report from the Threshhold of Death. Tak přesně tahle deska z roku 2011 byla tou první, která ke mně jako posluchači dostala bostonskou kapelu Junius. Trochu pozdě, ale co už. Tehdy jsem si ji objednával až ve Státech a v balíku mi společně s ní šly i dvě placky OM, trochu mladší Advaitic Songs a pak God Is Good, což je báječnej název pro album. Natajnačku před českou celnicí, s podseklou cenou a s vizí krásných chvil s výbornou muzikou. Tak to prostě chodí.

Eternal Rituals For The Accretion Of Light. Je rok 2017 a spousta věcí je jinak. Report... mně jako deska stále imponuje, ale nadšení lehce opadlo a pocit trochu přeslazené limonády narostl. Po pravdě mně úplně zapadlo EP Days of the Fallen Sun (2014), které jsem tehdy párkrát poslechl, přečetl kolegovu recenzi a pak kdesi odložil. Nepotřebujeme se a je to možná chyba. Minimálně bych tady mohl psát něco o tom, že už tam se naznačovalo, co se teďka dotahuje. Jenže nevím.

Oproti předchozí dlouhohrající nahrávce je novinka tvrdší. To jen tak na úvod. Ve větší části obsahu se vytratila mlhovina cukrové vaty a Junius, i když stále operují ve velkých výškách a prostorech, si počínají razantněji a důrazněji. Neslevili nic ze svého zvuku, který jako jejich poznávací znamení funguje i nadále, ale tentokrát jej nakopli a přebarvili z růžové na inkoustově modrou. A náramně jim to svědčí.

Doménou kapely a jejich obchodní značkou současně jsou klávesové plochy, které - mám ten pocit - tentokrát dopadly ještě víc fantasticky (March of the Samsara). Napsal bych, že jejich zvuku dávají jasný rámec, ale po pravdě je to úplně naopak. Jakýkoliv náznak rámce odstraňují, rozpíjí v ploše a kytarové stopy rozvíjí kamsi do dálav. Jasně, Junius jsou kytarovka, jsou možná post-rock, ale jsou především kytarovka hudebně v oblacích a nohy na zem dáte až na konci poslední skladby. Možná.

Naproti tomu se Junius nezaobírají vesmírem, ale jako hlavní téma jim slouží člověk. Metafyzika lidského bytí, jeho propojení s přírodou, tajemno obklopující nás každý den, když si dáme tu práci a všimneme si ho. Příkladem toho všeho (tedy jak tematicky, tak hudebního “přitvrzení”) je skladba A Mass for Metaphysician, jedna z nejlepších věcí na albu.

A k podobným tématům je jejich uchopení atmosferického rocku snad to nejlepší možné, jaké si umím představit. Junius v roce 2017, to je kapela na výši, vyzrálá a v rámci žánru jedna z nejlepších, s jakou se můžete setkat. Kritika? Opět trochu bojuju s rozostřeným a nepřehledným zvukem (což je asi záměr), který zlehka připomíná shoegaze kapely a ze ktrého po delším poslechu bolí uši. Jinak ale skvělá nahrávka a velká radost.