Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Německá úderka Gravety a jejich "Into The Grave" v převážně svižném „thrash ‘n‘ doom metalu“ je přesně tou deskou, kterou pustíte z hlavy pár dní po poslechu. Moje recenze na tuto promo desku nebude pitváním se v jedinečném díle, jehož kouzlo bylo těžkým objevováním nebývalých kvalit. Bude naopak přesně tak přímočará, jakou je i samotná deska.

Kluci od začátku spustí v celkem klasických postupech věci, které si tu mastí až do konce. Klasické riffy, občas docela příjemně slyšitelná baskytara, nijak výrazné bicí. Zpěvák Kevin Portz vše podporuje příjemným hlasem, který se vyskytuje ve dvou stabilních polohách – čistý vokál a thrashový řev. S growlingem mu pomáhá kytarista Gernot Gebhard. Pomalejší pasáže koketují více s heavy metalem než s atmosférou doom metalových odnoží. Prakticky jediné melodické linky tu tvoří sólová kytara, která se ale nikdy neodváže příliš. Vším tím chytlavějším se šetří, jako by přílišná invence byla na škodu. I proto album moc neleze do hlavy a jediné, co upoutá, jsou občasné výlety do ostřejších thrashových poloh. 

Z písní jednoznačně vyzdvihuji ostřejší a jedinou trochu progresivní skladbu „Curse Of The Catacombs“. Má kupodivu i mírně orientální motiv, kterým se odpíchne a nijak špatné ostřejší pasáže. Growling, kterým Gernot šetří až příliš, tu obstará slušně chytlavé polohy.

Po mnoha hodinách strávených s tímto albem, musím bohužel konstatovat, že mi z desky v hlavě nezbyla jediná zapamatovatelná linka. Není tu nic, kvůli čemu bych se vracel. Gravety jsou čistou esencí velkých fanoušků starého heavy metalu a vzpomínka na ty časy v jejich podání není úplně marná. Trochu to tady čpí Candlemass. Nic víc každopádně nečekejte – zda je to málo nebo moc, už nechám na vašem posouzení.