Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kamra - Unending Confluence

KamraUnending Confluence

Bhut10.2.2026
Zdroj: CD //#AV544CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Atmosférické dílo, které kráčí nenápadně ve stínech disonantního black metalu. Přesto jde o velice poutavé a osvěžující běsnění.

Slovinské těleso Kamra je pořád, řekl bych, novým a neokoukaným pojmem na blackmetalové scéně. Nerazí si však cestu klasickým blackovým střihem, ale buduje ve svých skladbách atmosféričtější, experimentální plochy, které posluchače pohlcují a nefungují jen jako „klasické“ písničky. Jde o komplexní celky hodné hlubší studie a plného ponoření se do spleti mystických záměrů a nejednoznačných útvarů, které nám písně nabízejí k objevování. Na druhou stranu by leckterý skeptik mohl poznamenat, že jde o jakýsi trendy směr a že vyznění kapely je poplatné momentálně frčícímu stylu. Já však tento pocit nesdílím, jelikož mám z hudby Kamra jiné dojmy.

 

Možná jste už zachytili první velké album kapely, nahrávku Cerebral Alchemy z roku 2022; ostatně v rámci Echoes o ní padla i drobná řeč. Už tehdy jsem nabyl dojmu, že jde o zajímavou a slibně se tvářící kapelu, která své černé řemeslo utváří s patřičným zapálením. Promoření hudby okultní náladou bylo poměrně působivé a docházelo až k uhrančivým dojmům, kdy jsem s kůží vzrušenou vytvořenou atmosférou hltal postupy a obraty, které kapela nastolila. Šlo o silné dílo, na něž bylo v roce 2025 navázáno nahrávkou Unending Confluence. Podstata zůstala zachována, spíše bych řekl rozvíjena a nepatrně posouvána. Přesto si celek Kamra udržuje vlastní výraz. Sice se může poměrně snadno stát, že na poli disonantního blacku a podobně smýšlejících skladatelů nalezneme i zajímavější — a nebojím se říci jakostnější — drahokamy, přesto bych nechtěl sílu Kamra jakkoli podhodnocovat.

 

 

Logicky se nabízejí velká jména a jistoty, jejichž inspirace, nebo spíše cítění, se propsaly i do skladeb Kamra. Nechci je zde přímo jmenovat, aby si čtenář nezačal vykreslovat odrazové můstky a odlesky, které se zrcadlí v probírané nahrávce. Jde spíše o nepřiznané vlivy (a prosím, nevnímejte to jako vypůjčování motivů, ale zkrátka jako odraz určité hudební odnože, kde už někteří matadoři své šperky předvedli), které si může každý dle svých poslechových zkušeností doplnit a odhadovat. Oprostíme-li se však od těchto úvah a naplno se necháme obalit podstatou a celkovým sdělením, které nám Unending Confluence předkládá, dostaneme velmi intenzivní a pestrý zážitek.

 

Vedle typických monumentů valivého blacku se zde rozprostírají volnější pasáže, které jako ostrovy útočiště nabízejí klidnější zázemí, přestože z nich stále dýchá pocit nebezpečí. Je to dáno tím, že ve vzduchu zůstává napětí, které se může každou chvíli prolomit v ucelený lomoz zlého a divokého výrazu. Tato nervozita je plně podtrhována barvou hlasu, kterou nám zpěvák N. K. předkládá. Jeho vokál není jen prostým průvodcem a nástrojem k přednesu textu, ale i další výrazovou linkou, která svou variabilitou vnáší do hudby nový rozměr. V takové kombinaci pak vzniká vskutku poutavý příběh, jenž dokáže udržet pozornost. Dramatičnost albu rozhodně nechybí, přesto bych si její řádění dovedl představit bohatší. Ve výsledku totiž běsnění převládá nad zádumčivějšími plochami, které jdou kapele skvěle od ruky, a je tak vlastně škoda, že tajuplnosti není více. Na druhou stranu je výsledný poměr vyvážený a nahrávce tak zbytečně „nepadá řetěz“ — dokáže být násilná po většinu času. Rozmanitost se však rozkrývá postupně a pozvolna; nejde o přímočarou, okamžitě otevřenou nahrávku. Cítím z ní jednoznačnou uzavřenost a skrytý um, který se rád nechává dobývat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky