Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nebudu zastírat, že ke Kandar mám krapet osobní vztah. Jsou to milí lidé (navzdory kruté hudbě, kterou páchají) a navíc otevření lidé. Otevření jiným a novým vlivům, které do sebe nasávají jako houba. A to je jeden z důvodů, proč zní novinka tak, jak zní.

Jedná se o grind a tak by se chtělo napsat, že na pitevním stole máme jejich třetí řadovku. Jenomže Kandar ročník 2023 není jen tak ledajaký grind opěvující anatomii. Chlapíci jsou velcí fandové filmů a hororů především. Stačí letmý pohled na obálku debutu (kniha z filmu Evil Dead) nebo název dvojky Tromaville a poznáte, že sovy nebudou tím, čím se zdají být. On nový Kandar opravdu JE jiný.

Název Síla imaginace zní lehce filozoficky, ale hlavně česky. Vokály jsou totiž plně v mateřském jazyce a texty jsou negrindově zaměřeny na dílo Jana Švankmajera. Což je na tradičně grindovou kapelu celkem unikát. Jenomže máme tu další „ale“. On Kandar už klasickou grindovkou není. Tedy abych nešířil úplné bludy – z grindu jejich hudba vychází a vycházet stále jistě bude, ale především v Kubýkově kytaře a Topiho vokálu slyším spoustu jiných ingrediencí.

Topi je kromě growlera také aktivním kazatelem, který pronáší svá moudra bez ohledu na hudbu a její rytmus a tempo (hned úvodní Síla Imaginace) a dokonce mi připomíná vokalistu Jaroslava z blackových Triumph, Genus. Majestátní recitativ rozléhající se nad sroceným davem oddaných. Kubýkova kytara je (díky jeho angažmá ve stylově odlišných seskupeních?) oproti tradiční grindové brusce mnohem variabilnější, poletuje si sem a tam a ke konci tracklistu už se vydává definitivně blutausnordím směrem (Faust). Basa je hezky funkční a bicí jsou od minula polity živou vodou. Brňáci si vás podají nadupaným grindem se spoustou odboček, nejčastěji ovšem cítím vítr vanoucí z frankofonních krajin (Francie, Kanada…).

Síla imaginace je kromě toho koncepčním albem. Pokud vás tuzemská kinematografie alespoň lehce líznula, budou vám názvy skladeb minimálně povědomé. Není divu. Co skladba, to poklona filmovému revolucionáři světového formátu – Janu Švankmajerovi. Připomenete si díla jako Spiklenci slasti, Něco z Alenky, Otrantský zámek, Zahrada, Otesánek nebo Lekce Faust. A vsadím se, že každý z nás se s něčím ze Švakmajerovy tvorby setkal. Jen vzpomínejte!

Novinka je každopádně velice dospělým albem, které posunuje kapelu dále – a tak to má být. Dokonce bych řekl, že i mnohem dále, než by běžný grind-fan dokázal dohlédnout. Nový Kandar je hozená rukavice, kterou je záhodno zvednout, protože po pár posleších budete pravděpodobně odměněni. Kandar neposkytuje potravu, kterou grindeři konzumovat chtějí, ale uvařili několikahvězdičkovou krmi, kterou se musí konzumenti naučit kousat a trávit. Hodně štěstí, protože takovouhle gastronomii si osobně nechám líbit!