Recenze: King Parrot - Holed Up in the Lair (EP)

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

King ParrotHoled Up in the Lair (EP)

Garmfrost20.11.2020

Zdroj: mp3 / promo od vydavatele

Posloucháno na: všem možném

VERDIKT: King Parrot jsou zpět. Jsou krátcí, ale divocí a fest nasraní. Holed Up in the Lair ovšem za poslech stojí a ne že ne!

King Parrot jsou zpět a to se čtyřmi doposud nezveřejněnými skladbami, které mrskli na nové EP Holed Up In The Lair. Borci se podle svých slov nudili, protože díky koroně nemohli vyrazit na turné a tak skladby, které složili a nahráli za pouhé čtyři dny uprostřed turné v roce 2017 k desce Ugly Produce, ošetřili post produkcí a vydali. Ať je zábava.

kingparrot

EP je tak strašně moc krátké (sedm a půl minuty), že jen během psaní jsem si desku pustil snad desetkrát. Tak rychle psát neumím, hehe. A co obnáší Holed Up In The Lair? Čekal jsem odřezky z Ugly Produce, ale není tomu tak. Tyto čtyři řezby jsou opět o kousek jinde než předchozí nahrávky. Produkce je o podstatný fous čistší, kluci vyhranější, ať už se výsledek jeví, jak chce.

Zřejmě nejzajímavější jev ípíčka je hostující Phil Anselmo ve skladbě Nor is Yours. Tedy ne, že by jeho příspěvek byl kdoví jak veliký. Youngy všechno přeřve. Kdybych nevěděl, že ho mám čekat, ani si ho nevšimnu. EP bylo zvěčněno ve Philově studiu Nosferatu's Lair, odkud byl zřejmě už jen krůček k této spolupráci. I další zveřejněná Banished, Flawed then Docile stojí za velký hřích. Zřejmě nejmasívnější song obsahuje nejvíce změn. Jak rychlostních, tak stylových. Každá ze čtveřice je jiná a stejná zároveň. Stejné jsou svým nespoutaným naturelem a hitovostí. Vím, v tomhle ranku podobné označení může být divné, ale nenapadá mě nic příhodnějšího. Však zkuste. Neprohloupíte.

Holed Up In The Lair jen prosviští, ale zanechá silný dojem. Skladby se přelévají mezi Slayerovským thrashem a grindovou bestialitou. Grind má tentokrát krapet navrch. Minutu, dvě dlouhé skladbičky v sobě mají dostatek nápadů a změn, aby kratičký formát působil zábavně a nutil k dalšímu poslechu. Skladby jsou fest divoké, ale pestré a sakra dobře zmáknuté. Zatímco Ugly Produce jsem vychutnal s výhradami, Holed Up In The Lair si mě získalo všemi smysly. EP není zasypáno nic neříkajícími výplachy, ale příjemně kytarově řeže. Po závěrečném prdnutí si desku pouštím znovu a pak zase. Bomba!

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?