Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Australská sebranka King Parrot mi byla známa jen s doslechu, ale nikdy mě nenalákalo nic, proč bych si jejich tvorbu pustil. Nejsem znalcem a už vůbec ne obdivovatelem současné thrash nebo hardcorové, potažmo grindové scény. Celé to jde mimo mě, stačí mi ke spokojenosti staré vykopávky. Nevidět geniální klip ke skladbě Piss Wreck, asi bych další, v pořadí už třetí album King Parrot vynechal. A byla by to škoda.

Hlavní slovo má nadhled, divokost a kupodivu pestrá škála různorodých nápadů. Abych nebyl za úplného pitomu, pustil jsem si i obě předchozí fošny a poznal, že na sobě King Parrot makají, že nestojí na místě. Novinka je pak možná ještě více odvázaná, jde hodně na dřeň a zároveň má nejzajímavěji promakané skladby. Fuj! Takhle mluvit o takové divočině. Nebojte se, budete pogovat, hrozit a skákat. Progové postupy jsou zde sprostá slova. Jen jsem chtěl naznačit neustálý posun kapely směrem k lepším instrumentálním výkonům.

Stopáž má Ugly Produce tak akorát vzhledem k žánrové příslušnosti. Necelá půlhodinka bohatě stačí na vyblbnutí. Čekal jsem pouhý bordel a legraci a ejhle, hned od úvodní vypalovačky Entrapment, které sluší určitá výbušnost, je slyšet, že borci opravdu umí a ví, jak hrábnout do strun. Křikloun Youngy má správně nabroušený ječák. Ten vás bude buď totálně štvát, nebo lahodit old-schoolovému srdéčku. Hudba King Parrot přitom žádný old school není. Jen se o něj opírá jako opilec o vratkou zídku. Pánové dokážou během dvouminutových sekanic vymyslet tuny postupů, kde není nouze o zběsilá sóla, sekačky, rubanice… Hlavu si umlátíte! Jakoby mi kdesi vzadu zněly ozvěny starých dobrých Brutal Truth nebo (to jako fakt?) Slayer.

Netvrdím, že slyšíte neslyšené. Ani nevím, jak na tom je konkurence. Tvrdím jen, že jsem se ani minutu nenudil. A že jsem každou vteřinu slyšel právě tisíckrát slyšené? No a co! Předpokládám, že o to King Parrot ani nejde. Chtějí sebe i ostatní hlavně bavit. V tom případě se jim záměr povedl.