Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kino - Picture

KinoPicture

Michal Z24.4.2009
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jakostní přehlídka prog rocku se špetkou AOR pompy. Překotných inovací a hitových trháků se nedočkáte. Síla alba tkví v jeho svěžesti, lehkosti, přirozenosti a muzikantském nadšení. V době nadprodukce je třeba oddělit zrno od plev. Tady se dostává čisté jádro.

Pátrání stylem neodbytného detektiva Colomba po chutné prog rockové stravě jsem narazil na all star projekt Kino, který už od počátku dává tušit, že jeho tvorba nemůže býti špatná a znalý posluchač si přijde na svoji odměrku prog vitamínů. Místy již ohleděných, ale zkrápěných živou vodou. Celek působí opravdově a příjemně.

 

Představme si stručně nic neříkající název projektu Kino, který zplodil album „Picture“. Jeho podmnožiny tvoří v hudebním světě profláklá jména. Největší otěže na sebe pobral kytarista John Mitchell, ze světa známého uskupení Arena. Na albu Picture na sebe nečekaně přibral i sólový zpěv. Další velké jméno je zalisované do paměti všem fanouškům Marillion – baskytarista Peter Trewavas. Rytmickou sekci doplňuje bývalý bubeník Porcupine Tree - Chris Maitland. Složení uzavírá klávesista John Beck, působící v málo známých It Bites (dále jej zdobí spolupráce s Johnem Wettonem,  Unicorn Jones, Alan Parsons, a Chrisem Normanem).

 

Toliko představování ostřílených borců. CD obsahuje 55 minut kvalitního prog rocku, příchutě velmi letící v druhé polovině 90. let, 20 století. Album je uchopitelné ze směru, odkud jednotliví protagonisté pocházejí. Na ploše celého alba najdeme spoustu třecích a překrývajících se ploch, odkazujících na původní působiště všech zúčastněných - bohaté menu nálad, výrazových prostředků a celkově plný vychytaný zvuk.

 

Nebudu chodit kolem prog kaše a průměru a skočím rovnou k tomu nejlepšímu a nejreprezentativnějšímu na celém CD. K nalezení je ihned pod číslem jedna – Losers Day Parade”. Nádherná suita, na ploše devíti minut je natěsnáno vše, čím prog rock v letech 1990-2000 prošel. Nadšení a feeling této skladby včetně rozmanitosti a nápadů, připomíná milníky doby nedávno minulé (Flower Kings – „Space Revolver“/ Spock´s Beard – „Day For Night“, „V“ / Transatlantic – „Bridge Across Forever“). Tvůrci alba „Picture“ jistě tuto dobu sledovali velmi důkladně a především se na ní i aktivně podíleli. Své zkušenosti a skladatelský cit s nadhledem a dobrým vkusem promítají do všech skladeb. Největší intenzitou na vás však bude působit zmiňovaný odzbrojující našlapaný otvírák.

 

O zvuku se není třeba bavit, je nádherný – přesně dle nejlepších tradic stylu, tohle si pánové bez problémů ohlídali, vše podstatné je dokonale slyšet, včetně stmelující úchvatné baskytarové hry. V některých momentech mohou být nepřipravení prog labužníci odstřeleni zvukovým atakem, včetně razantního okřiknutí, ale berte to jako ostré papričky, pro decentní vyvážení chutí na celé pizze.

 

Co je trochu mrzuté, je mírné sklouznutí k AOR rocku s lacinými pop melodiemi. Beru to jako odlehčení a vyklusání se po prog rockovém dostihu. Ale abych nehaněl příliš vynuceně, i v těchto AOR hustých oparech se najde spousta zajímavých momentů, kytarových řešení, nebo klávesových rejstříků, tudíž nelze mluvit o podřadnosti, podbízivosti a lacinosti.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky