Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kinski - Cosy Moments

KinskiCosy Moments

David12.7.2013
Zdroj: flac
Posloucháno na: Yamaha CDX-480, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Nový začátek? Jo, dost možná. Cosy Moments ovšem není totální revolucí, ale spíše završením jedné dlouhé, evoluční linie, jejíhož konce většina kapel vůbec nedosáhne.

Úplně noví Kinski! A když říkám úplně, myslím tím úplně. Kinski se nikdy nebáli hledat, bádat a křížit. Garáž byla všudypřítomná, těžiště jejich soundu přesto vždy leželo namočené hodně hluboko v post rocku. Ovšem už na předchozí Down Below It´s Chaos se obvyklá porce rozmáchlého, rozhrkaného tydlikání dostává ke slovu poněkud s potížemi. Jednoduché, přímočaré songy, některé navíc podpořené hlasem Chrise Martina, pomalu ale jistě přebírají vůdčí úlohu…

 

A co pánové a paní rozvrtali před šesti lety, na Cosy Moments dotahují do vítězného finiše. Žádné sáhodlouhé budování atmosféry, několikaminutové předehry, rozehry, mezihry, koncohry. Kinski se s ničím dvakrát nemažou a sází jednu hitovku za druhou. Hned tři skladby našťouchali do dvou minut a víte co? Jsou naprosto boží! Jednoduché, úderné, přímočaré. Lepit další opakovačky, nabalovat mrtvou váhu? Blbost!

 

 

Poprvé v historii převažují zpívané songy a jen škoda, že k podobnému kroku Chris Martin nesebral dost odvahy už v minulosti. Jednomu se ani nechce věřit, že takovou desku natočila kapela začínající jako téměř výhradně instrumentální těleso. Co dokonale pohnojili mladí a nadějní Long Distance Calling, Kinski dávají levou zadní a s prstem v nose.

 

Nový začátek? Jo, dost možná. Cosy Moments ovšem není totální revolucí, ale spíše završením jedné dlouhé, evoluční linie, jejíhož konce většina kapel vůbec nedosáhne. Ať už v důsledku vlastní neschopnosti nebo strachu bránícího vystoupit z bezpečí svého stínu. Keep moving, don´t look back!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 15.7.13 19:29odpovědět

...je to dobré, tohle mi chybělo. :-)

Jirka D. / 15.7.13 8:46odpovědět

Tohle je dobré, rock'n'roll forever...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky