Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kringa - Feast upon the Gleam

KringaFeast upon the Gleam

Garmfrost7.10.2019
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Feast Upon The Glem pojí schizofrenie nálad, ale drží pěkně pohromadě. Zlá, běsnící a krutá psychedelická punková rošťárna.

Už ani nevím, kdy jsem vlastně narazil na rakouské okultisty, blackově šamanské Kringa. Kringa existují už deset let a za tu dobu sází jedno demo za druhým. Občas je proloží „ípíčkem“ a jde se dál. Až do letošního roku samozřejmě. Konečně zřejmě nastal čas vydat dlouhohrající album! Feast Upon The Gleam vydává na CD a vinylu norský label Terratur Possessions a původní dvojici démonů Berstuka s Vritrem doplňují bubeník Talon s kytaristou Neidrem. Tolik k novinkám.

 

Hned při prvním poslechu mi doslova spadla brada. Kapela na sobě od začátku maká a dá se říct, že ze své cesty nesešla ani nyní. Není tedy překvapením, že je novinka zase o kus lepší než předchozí počin. Předpokládám, že těm, kteří si kapelu oblíbili pro určitou syrovost, může aktuální pojetí stylu poněkud vadit. Kringa totiž zůstali true, avšak oproti minulosti učesali ostny a odstranili velkou porci špíny. Ať je tomu jak chce, o žádný kotrmelec se letos nejedná. Vše se plynule rozvíjí.

 

kringa

 

Feast Upon The Gleam tvoří schizofrenická šestice skladeb, ve kterých naleznete misantropickou uzavřenost i expresivně skočné popěvky. Kringa proložili svůj raw black psychedelickými tripy, nebáli se zakomponovat i folkové melodie do punkové rošťárny, aniž by zbořili celistvost díla. Klukům se jednoduše album podařilo. V klidu hopkají, kloužou v doom/sludge bahýnku a následně zatínají pařáty v běsnící agónii.

 

Vokálů se tradičně zhostili oba čerti a jejich výkony jsou stejně expresionistické jako komplet hudební mozaika. Ne, Feast Upon The Gleam není žádný progres nebo avantgarda. Nic složitého… Je znát, že se tvůrci při skládání baví. K přirovnání mě napadají takové spolky jako Furia nebo Doedsengel. Což samozřejmě hudební nenechavci jsou, ale stejně jako Kringa mi zmínění připadnou spíše coby tvůrci bez hranic a mantinelů, než avantgardisté či nedejčerte progresoři. Hehe!

 

 

Kringa se s Feast Upon The Gleam zřejmě nestanou kapelou číslo jedna. Už ale nejsou ani onou malinkou, slibnou partičkou, která si drhne vcelku originální černotu. Řekl bych, že se dostali do role dobrého tipu pro gurmána, který je přežrán velkými jmény a chce okusit něco nového, jiného a zároveň beze strachu, že se mu nedostane poctivého randálu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 7.10.19 15:01odpovědět

Potvrzuji rošťáctví a jistou podobnost s nezmary Furia. Kringa je zdánlivě jednoduchá hudba, ale má v sobě kus hajzlíka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky