Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Echolot je švýcarské trio fungující čtyři roky a současná deska Volva je jejich albem číslo dvě. Skoro to vypadá tak, jako by Echolot tlačili na pilu až zbytečně silně, ale paradoxně v jejich hudbě to ani zdaleka neplatí. Hrají pomalu. Jejich muzika je sice rock, ale rock tažený k psychedelii a s poměrně silným, téměř až doomovým fundamentem.  V zaslaných materiálech se sice píše ještě cosi o stoneru a progresivitě, ale tomu raději moc nevěřte.

Docela dobře si vzpomínám na první poslech, který proběhl někde na dálnici mezi Vyškovem a Ostravou a zanechal ve mě docela zmatený pocit jakéhosi neujasněného hudebního výrazu. Nějak jsem tomu nerozuměl, i když je mi jasné, že přistupovat k hudbě rozumově je blbost. Šlo pouze o to vyměnit okolnosti a naladit se trochu jinak. Prostě nespěchat. Stejně tak jako nespěchají Echolot, tak podobným způsobem je potřeba přistoupit k poslechu jejich hudby.

Album obsahuje čtyři skladby a dosahuje pětapadesáti minut. Ano, je to nepoměr, ale není to nuda anebo přestřelené ambice. Ani jedno. Echolot dobře vědí, jak ukrajovat čas, jak vést skladbu vpřed, jak ji lehce gradovat či rozpouštět v kytarové mlhovině. Echolot jsou hodně instrumentální, určitě už někdy poslouchali My Sleeping Karma, asi i Pink Floyd, a třeba i Black Sabbath, a ze všeho míchají docela dobře poslouchatelný koktejl.

Na tomhle triu se mi líbí i jejich přístup ke zpěvu, kterého na albu není moc a který není ani tak zpěvem, jako spíš hlasem doplňujícím nástrojovou sekci. Není na tom nic originálního, určitě už jste něco podobného někdy slyšeli, ale i tak má jejich podání svůj smysl a vnitřní sílu. Minimálně v třetí skladbě určitě.

Přes všechny dobré dojmy ale uchopit nějak komplexně tuhle desku moc nejde a všechno se nese více méně v rovině osobního prožitku než nějakých objektivních pravd. Už jen třeba tím, že v muzice Echolot je slyšet spousta vlivů a převzatých věcí (což je objektivně chucpe), ale subjektivně mi to vůbec (nebo téměř vůbec) nevadí a vlastně to jde tak nějak mimo mě. Proč? Vlastně ani nevím. Je nutné odpovídat? Volva si prostě bere z toho, co hudební svět nabízí, balí to do vlastního obalu a na nic víc si vlastně nehraje. Je to divný, ale tentokrát s tím nemám problém.