Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lenka Nová - Vila Live

Lenka NováVila Live

Ruadek1.5.2023
Zdroj: CD - promo od Lenky Nové
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Takový krásný komorní živák s hmatatelnou, kouzelně intimní atmosférou, který je radost poslouchat.

Nebude to první deska, u které se přiznám, že mě osobně zasáhla hlouběji než mnohé jiné. A kdo Lenku a její tvorbu zná, jistě by řekl, že ono to s ní ani jinak nejde. Je to síla, s jakou podává své smutné písně o životě, kterými se prostě strefí. A tady na téhle desce pečlivě vybrala věci, které dávají jen ve třech, bez příkras. Ale o to čistěji a silněji. 

 

Lenka působila dvanáct let v Lauře a výraznou stopu v její tvorbě nesou i spolupráce s Michalem Horáčkem. Spolupracuje s velkými jmény, včetně Petra Maláska, který je na recenzované desce naprosto zásadní. Řekl bych, že na Dopisech z roku 2020 našla přesně tu správnou polohu, která jí nejvíce sedí. Je to deska postavená na výrazném projevu, absolutně odevzdaná procítěnému sdělení, okolo kterého se celý koncept točí. Lenka je mistryní silných, i když často velmi smutných sdělení. A tenhle koncept důležitých dopisů, které vyprávějí svůj příběh, prostě funguje.

 

Vila Live je živou verzí jak o něco starších, tak i novějších písní. A ty jsou zahrané a nazpívané ve třech, s minimem aranží. Pokud se kdy snad něco trochu ztrácelo, tady všechno vynikne a prostě dýchá. A já mám pocit, že to hovoří ještě intenzivněji než ze studiových verzí. A je to živák, kde lidi téměř nevnímáte, budí to ve mně dojem, že hrají v mém obýváku a já jen tiše sedím před nimi.

 

Vnímám jen, jak hudba tiše plyne. 

 

 

Je mi 45 let, mám hodně za sebou a doufám, že i hodně před sebou. Svůj život jsem si ale odžil a každá smutná zkušenost se mi vryla do paměti; bylo jich mnoho. Je krásné slyšet Lenku Novou, jak umí říct věci svým způsobem, aby přesně popsala zkušenost. Pocity, prožitky, které má člověk, co už prostě zná a ví. A ona umí odzbrojit v písních jediným gestem, často snad jen slovem, které je přesně na svém místě. Z rozhovoru s Lucií Výbornou jsem se dozvěděl, že na Lenčiným koncertě pláčou nejen ženy a já se tomu vlastně vůbec nedivím. Myslím, že nejen já jsem překvapený tím, jak dobře mě tahle zpěvačka s příjemně zastřeným hlasem vlastně zná. A takový umělec u mě vzbuzuje obdiv, protože jde nad rámec běžného umění. Možná máte pocit, že takových je hodně, ale není to tak. 

 

Výborná zde není jen Lenka, ale i dvojice muzikantů, kteří jí doprovází. Petr Malásek přesně sedí k tomu, jak potřebuje Lenka svůj přednes podpořit. Je to ta neuchopitelná citlivost, s jakou to zahraje. Tohle chce, jak mi bylo posléze potvrzeno i v rozhovoru, spřízněnost. Sladění nejen nástrojové. Josef Štěpánek citlivě dokresluje celek, košatí a větví, doplňuje, ale vše tak akorát. Prostě sólo pro tři a ani o lidský dech víc. 

 

Výborná deska! 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky