Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lifelover - Sjukdom

LifeloverSjukdom

Bhut28.4.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Velmi kvalitní počin předních představitelů žánru nazývaného depressive suicidal black metal. Lifelover zde předvedli to nejlepší, co umějí a vytáhli veškerá svá esa. Zvuk je čistý a příjemný, ovšem až na bicí, které zní značně uměle a nepřizpůsobivě. Hudba jest dokonalá, melodie strhující a atmosféra, že by se dala krájet. Kvalitní dílko.

Švédští depresivní Lifelover se po třech letech rozhodli vydat další dlouhorající počin. Novinka dostala název Sjukdom, což přeloženo do češtiny znamená nemoc. A název je celkem na místě. Hudba je skutečně ztrápená a nemocná. Téměř hodina chorobného poslechu a nervozity. Celkovou mučivou atmosféru pak podtrhuje i zdařilý obal desky. Ostatně všechny obaly této smečky mají, co říct a jsou velmi kvalitní. Zejména tedy obal alba Pulver, díky kterému jsem se vlastně k hudbě Lifelover dostal. Nyní však kapela vybrala obrázek zbrocený krví. V pozadí je snad šedivý kámen, či co to vlastně je. Spodek obrázku lemují větvičky omotané ostnatým drátem. Zkrátka zátiší za slovo vzaté. Nutno podotknout, že se nejedná o žádné emo motivy, jak v hudbě, tak na obalu, jelikož tento podivný životní styl by značně narušoval a zkresloval zaměření kapely Lifelover. Pravda, zpěvák se taky dost řeže a to i během koncertů. Jeho tělo a různé fotky jsou toho důkazem. Ovšem, žádný náctiletý pacholek, který jen z rozívenosti neví co by, se nemůže s tímto člověkem srovnávat. 

 

Z hudby téhle bandy vždycky dýchala a nadále dýchá deprese, dekadence a celkový smutek. Nehodlám zde spekulovat o tom, do jaké míry je kapela něčím stižena a do jaké míry se jedná jen o divadlo k nalákání pozornosti. K tomu mám nedostatek podkladů. Jisté však je to, že hudba je to geniální a dokonale procítěná. Každý detail, každá vteřina je perfektně vybroušená. Mnohdy staví na kontrastu smutku a veselí. Momenty, které uzavírají většinu písní jsou toho důkazem. Na mysli mám, když ke konci ztrápeného songu nastoupí nějaká cizí nahrávka nějaké lidové veselé písně apod. I tyto prvky patří k rukopisu Lifelover. Se všemi těmito znaky se setkáváme i u nového alba Sjukdom. Asi nejvhodnější přirovnání by bylo k desce Pulver. Kompozičně mají tyto dvě alba mnoho společného. Ale... Toto věčné a mnohdy nenáviděné slůvko musím bohužel použít i teď. Nemohu si nerýpnout do zvuku desky. Konkrétně se jedná o bicí nástroje. Jejich zvuk je příliš umělý, krkolomný a těžko stravitelný. Poněkud těžko se pak posluchač přizpůsobuje poslechu. Na druhou stranu, není to nic tak příliš zlého a po nějakém čase si uši zvyknou. Naopak o proti tomu bych vyzdvihl zvuk elektrických kytar. Nyní mají hutnější, drsnější a metalovější zvuk. Tento sound pak řádně přitvrzuje celkový dojem z desky. 

 

Hudba samotná pak nese klasické znaky, kterými se můžou Lifelover pyšnit. Převážně středně rychlé tempo, které je střídáno rychlejším divokými nájezdy a melancholickým až depresivním uvolněním. Občas zazní piano, které dodá hudbě ten správný punc. Zpěvákův hlas je ryze nemocnou záležitostí. Od tichého šepotu, přes hrubší vokál až k depresivnímu skřehotání. Melodie jsou výborné a nesou se v zajímavém kontrastu zoufalství a naděje. Veselosti a trápení. Jedná se tedy o dosti jedinečné a originální dílo. Když posluchač protrpí celý poslech alba, projde zajímavou duševní proměnou. Při poslechu na něj dýchá zmar a zoufalství, mnohdy doplněn pocity naděje. Celkově se posluchač ocitá v osidlech depresivních myšlenek a značné nervozity. Naproti tomu jsou místa, kdy agresivita vyvře na povrch. Po poslechu si pak řeknete, že to nebylo zas tak hrozné, ale k dalšímu poslechu budete přistupovat opatrněji.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky