|
|
||||||||||
Norská prog-rocková kapela Airbag patří u nás v redakci k těm, které rezonují u několika lidí současně, a tak vlastně není divu, že recenze na aktuální nahrávky vychází poměrně pravidelně. A to včetně sólové tvorby kytaristy a zpěváka Bjørna Riise, protože zcela upřímně - udělat jasnou dělící čáru mezi muzikou jeho domovské kapely a sólovými deskami může být někdy dost velký problém. A máte-li rádi jedno, nejspíš se vám bude líbit i to druhé. Na úvod snad pro nově příchozí ještě doplním, že Airbag by mohli oslovit ty z vás, kterým imponuje muzika kapel jako Pink Floyd nebo Porcupine Tree, což cituju informace uvedené na discogs, ale současně i vlastní posluchačskou zkušenost.
Nicméně s novou deskou, která vyšla v červnu tradičně na domovském labelu Karisma Records, jakoby přišla lehká únava a atmosféricky laděný rock mi mnohem víc než zmíněné kapely připomíná pozdější tvorbu britských kolegů Anathema (v tom lepším případě). Částečně i s těmi intenzivnějšími a vygradovanými pasážemi (vzpomeňte třeba na album Weather Systems, 2012), ale povětšinou bez nich, v klídku a velmi lehce. A s tím přišly přesně ty problémy, které jsem měl tehdy s muzikou kolem sourozenců Cavanaghových. Lehká ospalost, zlí jazykové by řekli nuda, málo vzrušení a dějové dynamiky, kdy se výsledná produkce jaksi sama posouvá do role nevtíravého společníka, s nímž udržovat rozhovor znamená pořád se snažit a nahazovat témata.
Příklady toho, kdy se věc spíš povedla a spíš nepovedla, by se daly demonstrovat na dvou nejdelších skladbách nahrávky, tedy na první Machines And Men a třetí Into the Unknown, obě s délkou přesahující deset minut. Ta první v sobě obsahuje dostatek vnitřního náboje a dynamiky na to, aby posluchače zcela pohltila a dokázala k sobě připoutat po celou hrací dobu. Možná překvapivě pro mě není její největší síla v kytarách, ale v zajímavém zvuku kláves a syntezátorů, které mi občasně připomenou Riverside nebo Lunatic Soul ve vrcholné formě prvního alba. Navíc o výborné napětí se stará rytmická sekce s brutální baskytarou, která sice onen důraz staví nad nápaditost vlastní hry, ale v tomhle případě to bohatě stačí. Machines And Men je v jádru klasickou skladbou, ale svůj dlouhý život naplňuje s pozoruhodnou lehkostí a samozřejmostí.
Problémy popsané výše přichází v podstatě hned s druhou skladbou, která se lehce houpe na nadýchaném bílém obláčku a působí spíš jako kulisa k meditaci než jako pokračování úvodního songu. Je z ní strašně moc cítit, jak si Airbag dávají záležet na každém tónu, na každém efektu a na každém zvuku, ale právě možná díky přemíře této péče jakoby se z ní vytratila spontánní energie. V tenhle moment Airbag nudí nadbytkem pečlivosti a působí jak zestárlí aristokrati přemítající ve své knihovně. Odtrženi od světa, žijící si ve své bublině bez zpětné vazby a v mnohém připomínající Lunatic Soul nebo Antimatter na mladších deskách. Následný přerod ve zmíněnou Into the Unknown bohužel potvrzuje nastolený směr a byl to přesně ten důvod, proč jsem ji o odstavec výše dával do protikladu k Machines And Man. Jestliže první kompozice byla naplněna drajvem a životem, druhá nejdelší kompozice uspává sama sebe, o posluchači nemluvě. Ztracena sama ve svém vlastním vesmíru, jen těžko dokáže vzbudit výraznější emoce, a to i přes krásné kytarové sólo v osmé minutě vzdávající hold Davidu Gilmourovi.
Albu se po jejím uplynutí už nedaří probrat z letargie a posluchači nedokáže nabídnout víc než poklidné rockové řemeslo vhodné pro odpolední popíjení čaje a rekapitulování myšlenek uplývajícího dne. V jistém smyslu to samozřejmě není málo, ale stejně tak by se dalo najít několik pádných důvodů, proč chtít víc než pocit zakotvení v líných vodách domovského přístavu. Minimálně u Airbag snad nejde o přehnané požadavky a pokud mi druhý díl titulní skladby připadne spíš jak nějaké intermezzo, je to samozřejmě na pováženou, zda někde nenastala nějaká chybka. Ať tak či onak, aktuální deska téhle norské formace mi jako jedna z jejich silnějších nepřipadá a pravdě se blíží spíš to, že bude patřit k těm slabším, unavenějším.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sarapis / 4.8.20 14:07odpovědět
Ano, je to tak. Airbag ždímou každý nápad do poslední kapky a pak ho ještě roztírají, místo aby plýtvali šťávou. Nejlepší skladby jsou vlastně první dva singly - Machines and Men a Sunsets, zbytek je převážně nuda, takže jsem po poslechu celého alba nedostal nic extra navíc. Jako relax dobrý, ale od Riiseho a spol. je to slabší standard.
Label:Karisma Records
Vydáno:Červen 2020
Žánr:prog / atmospheric rock
Bjørn Riis - klávesy, kytara, baskytara, doprovodný zpěv
Kristian Hultgren - baskytara
Henrik Bergam Fossum - bicí
Asle Tostrup - zpěv, klávesy, progamming
hosté:
Ole Michael Bjørndal - kytara (4)
1. Machines And Men
2. A Day at the Beach (Part 1)
3. Into the Unknown
4. Sunsets
5. A Day at the Beach (Part 2)
6. Megalomaniac
Airbag
All Right Removed
Airbag
The Greatest Show On Earth
Airbag
Disconnected
Panopticon
Autumn Eternal
Blood Runs Deep
Into The Void
Therapy?
Cleave
God Is An Astronaut
Helios | Erebus
Eitrin
Eitrin
My Sleeping Karma
Moksha
Charles Lloyd & Jason Moran
Hagar's Song
Dærrwin
Uv'Derekh
Na labelu Papagájův hlasatel právě vychází split LP, na kterém se spojily síly kapely z Brna a Mexika. Domácí barvy reprezentuje emo-HC formace Same R...
10.5.2025Kapela Forgotten Silence zveřejnila novou skladbu, která představuje návrat k jejich úplným počátkům. Zhruba rok před založením FS fungovala tehdejší ...
9.5.2025Na MetalGate právě vyšla debutní deska opavské post-metalové kapely Mayon, která se jmenuje V těle a zemi a z níž aktuálně můžete poslechnout další sk...
5.5.2025Domácí kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový singl Smrt mi sluší - poslouchejte ZDE.
5.5.2025Z labelu Smile Music přichází zpráva o novém singlu slovenské kapely Eufory, která zveřejnila skladbu Každý z nás. V podobě videoklipu dostupná na you...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.