Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lunar Aurora - Hoagascht

Lunar AuroraHoagascht

Victimer4.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Album podněcující neodolatelnou vášeň oprostit se od všední reality a zůstat o samotě v přítomnosti noční přírody. Jedna z nejambicióznějších black metalových nahrávek letošní černé úrody. To bezpochyby.

V rovnováze myšlenek, které denně kolují v každém z nás a ve kterých se mísí pozitivní i negativní energie, je občas potřebné vypustit na povrch ty nejodhalenější a nejpřirozenější pudy bez ozdob. Být zlý a divoký. Být pro dnešek nekompromisně divný.

 

Po hybernaci, která selektovala soubor od vesele si fungujících souputníků na celých pět let, jsou LUNAR AURORA konečně zpět. Tentokrát okleštěni na nejnižší možný počet členů, tedy duo, ale přes jisté personální neshody zmíněné pětiletky, buďme rádi alespoň za dvojici zanícených hlav ponořených v black metalový zlosvět. Němci s bohatou kariérou, kterou lemují dobré a ještě lepší kousky, vždy patřili mezi respektovaný druh a prakticky každá jejich práce byla konfrontována s ovacemi pravých fans. Pravých zejména proto, že si kapela po celou tu dobu udržuje odstup od mas, její pozice je zdrženlivější, upozaděná a o to víc pak bolí každý jejich výpad. Kapitola jejich zdivočelých výpovědí s názvem "Andacht" už je zapadaná prachem, nezbývá než poodkrýt zánovní kobku "Hoagascht" zapadanou jehličím a bujným porostem pralesního původu. Tam je její skutečné místo. Místo lesních stezek a dalekých výhledů do krajiny.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/la.JPG

 

Co z nových LUNAR AURORA přímo čiší, je temný rodný svět plný nočních dostavení, zvuků a všeobecné dominance divočiny jako takové. Pocity z "Hoagascht" jsou ryzím dokumentem nočního lesa, ze kterého vychází důmyslné tajemno, primárnost, až autentičnost a to vše naprosto věrně doprovázející způsob black metalu, jehož jsou LUNAR AURORA momentálně schopni. Ten se drží v střednětempých kolejích, zbytečně z nich nevybočuje a drží linii. Sdružuje v sobě špínu a přírodní aroma, které se mísí s definicí zlovůle, tolik potřebné k tvorbě podobně založené hudby a které tolik chybí mnohem protěžovanějším černočerným aktérům. Bavoráci kladou důraz na syrovost, nezkaženou esenci míst blízkých jejich vlastním kořenům a tento záměr je naprosto evidentní. Album "Hoagascht" jednoduše umí vtáhnout do těchto míst, nechat za zavřenými víčky působit houstnoucí mlhu a noc je tak blízko, že se stačí jen dotknout tmy, nechat proletět sovího hlídače pomyslné brány a na záda hodit husí kůži z jeho přísného pohledu. Netvořte hloučky, každý nechť si vychutná svého bavoráka sám.

 

Hudebně se "Hoagascht" upsalo opět black metalu, byť pomalému a dalo by se mluvit i jistých úkrocích a experimentech. Ty však nepatří do kategorie moderních technologií, či dalších doprovodných zkrášlovacích metod, nýbrž tu a tam vykouknout ze špinavě black metalové ulity ve špinavě vzhlížející ulitu sousedící, např. doomovou. Ovšem na druhou stranu, bavit se o novince doom metalovým akcentem, by neprospělo nikomu z nás. Zvolené pomalejší tempo je o to štiplavější a závadnější v kladném slova smyslu. Není důvod se bát, že by LUNAR AURORA ztratili něco ze svých pozic. Naopak, díky novinkové kolekci, je posouvají o něco dál a nesou se v zajímavějším světle (pardon vlastně tmě), než její protřelí předchůdci. Nitro nahrávky je nakloněno noční plejádě ruchů a vjemových snímků, velmi blízko pobytu na samotě, s pocitem dokonalého odcizení se současnému světu. Tmou prostupuje nemocná atmosféra, zvěř sleduje každý váš krok a mysl inklinuje k rozhodnutí v těchto životních podmínkách nejen zůstat, ale také vše skončit.

 

LUNAR AURORA se prostě podařilo navodit cílenou atmosféru a její dopady na některé jedince mohou být velmi důrazné. Leckdy toporné melodie v zastřených konturách děsí mnohem více než strojově přesné riffy a vyčištěná temnota uznávaných studií. Na to sere pes. V noci má být tma a zima. A jestli vás při poslechu "Hoagascht" přepadne hřejivý pocit tepla, zbloudili jste a zkuste se honem vrátit, dokud není pozdě.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky