Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mære - I

MæreI

Garmfrost8.4.2020
Zdroj: CD / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Mære vytvořili dokonalý soundtrack k psycho hororu, chaosu, panice a zkáze civilizace... Pěkný hnus, to vám řeknu.

Dle dostupných informací, které jsem si o německé začernalé kapele Mære zjistil, se jedná o bývalé členy technicky deathmetalové úderky Ingurgitating Oblivion. Mimo jiné, samozřejmě. Jak to už chodí, jsou oba zakládající členové IV (Christian Pfeil) a V (Ingo Neugebauer) činní v mnoha dalších seskupeních. Základní kámen Mære byl položen už před pěti lety. Nicméně větší aktivitu vyvinula kapela až po příchodu kytaristy III a zpěváka I, čehož výsledkem je aktuální EP I a smlouva s českým vydavatelem Lavadome Productions. Tato smečka své ryze technicky deathové choutky částečně nechala být a vrhla se vedle zmíněného deathu do vln disonance s dokonale černou atmosférou. Takto ze široka pojatým úvodem jsem chtěl naznačit, že není třeba čekat upocený debut mládežnické partičky, ale vyspělou nahrávku, která dokáže i přes kratší stopáž obsáhnout bohatou škálu emocí a být prakticky plnohodnotným albem.

 

maere

 

Hned od úvodních tónů se na vás sesypou vaše nejhorší noční můry. I je natlakované vnitřním běsněním, které se však na pohled tváří rozervaně a depresivně. Což může být, nicméně je dobré povšimnout si ve vší depresi a zmaru ohně, vzdoru a vzteklého vrčení. Šestici skladeb spojuje jednotná nálada a možná díky kratší stopáži se obejdou bez vaty. Rytmicky je I suverénní. Přece jen mají IV a V za sebou dlouhé a bohaté zkušenosti. I proto je zřejmé, že své nové spoluhráče vedli k fenomenálním výkonům a nesnažili se je zastínit svým egem. Kytarista III dostal tolik prostoru, kolik jen potřeboval a často toho dostatečně využívá. Ve hře se většinou drží v kilech nebo zasekávačkách. Rockovému sólu moc nedá, ale vyhrávkami se deska jen hemží. Vokalista I se dle mého rovněž s těžkou hudební mozaikou popasoval na výbornou. Zabarvením svého chropotu mi připomíná veterána zlého hlasu Marka Reigna. Tímto hlasem si může dovolit skvělé skučení i mručení a tahat jej po vlnách hnusu, jak se mu zachce.

 

Atmosféricky mi I připadne jako soundtrack k psycho hororu. Duševní torturu umocňuje i jednoduchá, ale účinná grafika a jí vymalovaný booklet. To stejné bych mohl říct i o lyrice. Krátké, jednoduché texty vyvolávají v posluchači / čtenáři nehezké myšlenky. Když si k tomu představíte zlovolné vybrnkávačky a nepříjemně nepravidelné vyklepávačky… Uf a ještě jednou uf! Haha.

 

 

Na poměry podzemí a death/blackového spektra vůbec má I v podstatě krystalický zvuk. Má špinavé okraje, ale vnitřek je čistý jak dětská prdelka. Ostatně nahrávání i mix má na svědomí V. Ten je i autorem obrázků a proto je vše udělané vyloženě na míru. Někde jsem zaregistroval, že tvorbu Mære přirovnávali k Morbid Angel a Nile. Netuším proč, protože s jejich deskami nemá I zhola nic společného. Na mysl mi spíše připadnou Ulcerate, Gorguts a jim podobné legrácky. Vzhledem k situaci, která svět obklopuje ve dnech, kdy píšu tyto bláboly, mi debut Mære I připomíná soundtrack k chaosu, panice a zkáze civilizace…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky