Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Magnus - Acceptance of Death

MagnusAcceptance of Death

Jirka D.21.6.2012
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Slovy klasika: „Tudy cesta nevede“.

V nedávné době jsem tu zmínil dva pohrobky a důkazy našich redakčních hříchů, při kterých jsem si sypal popel na hlavu a mluvil cosi o trojici sirotků. Onen třetí do počtu je dnešní album od polské kapely Magnus, které zmíním opravdu v jen pár slovech, protože při tom množství zajímavé hudby všude kolem, je naprostá bláhovost zabývat se něčím podobným víc, než je nezbytně nutné. I když to tak podle mnohých periodik nevypadá, jsou prostě nahrávky, které se musí umístit pod čárou průměru a u nichž lze použít otřepané klišé, že kdyby vůbec nevyšly, nic by se nestalo. Dnes tu jednu takovou máme.

 

Začněme tím nejhorším, ať to máme za sebou; a to obalem. Něčemu podobnému se ani nejde zasmát, sestavit vedle sebe rozzuřeného, ohřebíkovaného chlápka (že by frontman Rob Bandit?), kněze, jakousi mrtvolu, hromadu svíček, všechno to zavřít do katedrály a nabarvit na růžovo, může udělat jen někdo, koho před dvaceti hybernovali a probrali až nedávno, ovšem s následky tak zjevnými, že... no raději nic, nebudu se rozčilovat a otázku obalu nechávám být. Pokud se snad někomu líbí, budiž, ale radost z toho nemám.

 

Hudebně se kapela pohybuje někde v dobách velké slávy death metalu (občasně s nádechem thrashe, třebas „Private religion“) a pokud patříte mezi fanoušky žánru, doporučuji volit jména časem prověřená a uznávaná. Ve prospěch Magnus by snad mohla hrát ta skutečnost, že namísto omezení se na krátké sypačky (což by mohl být výsledek rovnice 13 skladeb → 38 minut), volila kapela spíše jakýsi alternativní a místy až avantgardní přístup ke komponování svých vizí. Neustálé změny tempa, do kterých se jen těžko zapadá, disharmonické riffy, jenž vyvolávají více otázek než příjemných pocitů, nijak okouzlující vokální projev a další řada drobných detailů, vás budou neustále zkoušet ve vaší trpělivosti doposlouchat materiál do konce. První zkouška odolnosti se dostaví během páté „Worm“, ale jsem přesvědčen, že většina obstojí a posune se k dalším skladbám, ve kterých se snad najde tu sympatický riff či rozumná kompozice, ale bude to houbaření. Devátá „When you rest 6 feet under“ je další takovou, u které vás bude pokoušet tlačítko s bílým čtverečkem, ale i tady radím vydržet a to až k desáté „They´ll bury“, u které by snad i Carnival In Coal zbledli závistí. Marná snaha pokračuje i dále až do konce alba a už ani nemám sílu to dál komentovat.

 

Dlouho jsem neslyšel něco tak bídného. Jsou alba, u nichž si při bodování určím horní hranici a pak odečítám směrem dolů za to či ono. U téhle desky začínám na nule a hledám, proč ji nedat. No vlastně tady na Innocence začneme u jedničky a za snahu a odvahu kapely se dát po těch letech dohromady a přijít s něčím podobným, kde tolerantní posluchač snad najde líbivou pasáž, ale většina ostatních utrpí citelný otřes, se od toho dna odlepíme.

 

Pokud má snad nějaký čtenář dojem, že je recenze napsaná jazykem zlým a lascivním a že se něco podobného nesluší, tak ano, má pravdu a patří mu má omluva. Příště se sejdeme snad u lepší desky.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 2.11.12 17:24odpovědět

Total shit.... A fialovej k tomu!

David Kasík / 24.10.12 21:50odpovědět

Fialové peklo! brrr:-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky