Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Majestic Downfall - Watters Of Fate

Majestic DownfallWatters Of Fate

Sorgh22.1.2019
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Chceme-li si dopřát dobrý doom, můžeme se obrátit buďto na protřelé vlky, nebo to risknout a zkusit někoho služebně mladšího nebo nepříliš známého. Majestic Downfall jsou právě jedni z těch ne moc zprofanovaných umělců, kteří to navzdory své "neviditelnosti" válí s velkým přehledem.

Tahle americká parta aktuálně sídlí v Mexiku, ale s hudbou čerpající z temných proudů únavy si rozumí. Aktuální dílo je v pořadí jejich pátým zářezem do análů bolestných zkušeností a bez debat ukazuje vyzrálou kapelu plnou sil, která si poradí i s podnebím netypickým pro doom metal. Ať si sluníčko svítí jak chce, i v poušti je totiž možné si užít pěknou depku. Ale nebyli by to amíci, aby do toho nepřimíchali trochu domácích surovin. Tím je death v podobě dodělávající krávy, co sotva vleče kopyta. Pomalá chůze pod horkým sluncem, bubny jako občasné údery kamenů ze zvětralých skal a těžká ruka honákova ve strunách.

 

Majestic Downfall (MD) na to jdou od lesa, chytře se vyhýbají záludným stezkám, které by je mohly svést mimo směr a důvěřují přímočarému kumštu. V šesti skladbách, které se natáhly do hrací doby lehce přesahující padesát minut, nás zatíží klasickým death-doomovým nákladem, který je příjemně čitelný a zbytečně neexperimentuje. To nevylučuje použítí zajímavých aranží, které jejich hudbu přece jen drobátko odlišují. Troubení hornů nebo praskot statické elektřiny nepatří zrovna mezi běžné prvky, ale MD je do díla vložili s citlivou jistotou kuchaře, který nabírá mezi prsty špetku šafránu. Nám se díky tomu otevírá obzor nevšední, atmosférické příhody, která nás mění v překvapeného činitele. Škoda jen, že si tyto lahůdky nechali jen do poslední skladby, která je tak asi neodvážnějším kouskem na albu. Jako by se báli zlomit rigidní zákon žánru a posunout se mimo jeho mantinely. Jak už jsem řekl, drží se spíš klasických postupů.

 

 

Jako ve snách se chápeme zábradlí z klavírních tónů a sestupujeme do hlubin kytarového marastu, kde nacházíme známé obyvatele temné říše. Watters Of Fate je jako nimrání se v hnijící ráně. Její okraje hrají všemi barvami, což je vizuálně atraktivní a když fantazie zavelí, dokáže vyvolat i zápach rozjeté gangrény. Album tone v těžkopádných skladbách bojujících s ambicemi melodických hitů, chladný rozum v pozadí je však drží na opratích a nechá je dojít jen na pomyslný práh slávy. Pro mnohé to bude melodické dost, to platí i pro mě a kouzlo desky vidím ve vyváženém použití drsného a měkkého přístupu. Zachmuřenost, deathový vokál a deptající rytmika zajišťují stylový základ, na kterém se linky podladěných kytar hezky vyjímají. Občasné akustické vstupy rovněž zvyšují sentimentalitu nahrávky.


MD nestvoříli světoborné dílo, v tom mají jasno určitě i oni sami. Avšak nic nestojí v cestě tomu si Watters Of Fate vychutnat a čas od času se k němu vrátit. Žánrově vyznává věrnost a stabilitu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky