Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Manimal - The Darkest Room

ManimalThe Darkest Room

Michal Z1.5.2009
Zdroj: mp3
VERDIKT: Protřelí posluchači budou často trpět okatým drancováním historie, méně znalí starých klasik si budou pobrukovat a podupávat. V rámci stylu naprostý průměr. Otázkou zůstává, zda Manimal pozvednou svoji tvorbu a nesklouznou směrem ke zbytečnosti vlastní existence.

Navázání vztahu s Manimal bylo tak přetěžké. S mírným odstupem a opakovaným zažíváním alba, přicházím prvotině „The Darkest Room“ švédských Manimal na chuť. Zprvu jsem opravdu cítil blok se tímto albem prokousávat a pokořit mix Europe a Stratovarius, mírně přihnojený power metalovými příměsemi.

 

Pojďme si tedy povědět, proč album nezatratit při prvním dotyku, ale připustit si jej k sobě do peřin a rozehrát s ním sbližovací hru. Zpočátku jsem nevěděl, jak si poradit s vokálem, balancoval jsem na pomezí láska – nenávist. Nakonec ho beru jako konglomerát – Kotipelto – Geoff Tate - Joey Tempest – Halford. Často mě to nemile tahá za uši, jak se Samuel Nyman pokouší vměstnat do svých jistě pečlivě studovaných vzorů. Pro celek alba vyhovuje hlavně variabilitou a schopností netrčet v jedné výrazové rovině. Stává se hlavním bodem všech skladeb.

 

Manimal operují ve vytěženém stylovém žlábku. Vymýšlet v něm něco nového je zcela nemožné. Zvláště pokud není odvaha jít do progrese. Zatím příliš kladů nezaznělo, ale není třeba se děsit, své ampule kvality si všichni heavy power melodici na „The Darkest Room“ najdou. S úvodem alba se naváží moderně drsně střižené kytary, které společně s vypravěčským tempestovským nádechem přecházejí v kování, již dávno překutého kusu kovu, ke kterému by po přidání vzácné přísady, vzniklo něco nového, kvalitnějšího. To se Manimal nedaří. Europe a Stratovarius zde číhají, střídání nálad a stavba skladby je předvídatelná jako Čunkovy lži. Manimal jsou schopní vybalancovat a vyvléknout se z klišé, stejně jako jmenovaný had, ale bez pocitu pachuti na patře.

 

Titulní song je skutečný pamlsek i pro otřelé uživatele klasického střihu metalu. Exploze riffů, vzletného vokálu, tuctovější sóla - marně na albu pohledáte zajímavější píseň, po vrcholu zpět na zem. Občas se vyrojí tuctovka svižnějšího rázu, industriální intro, nebo pošilhávání po krajanech Clawfinger. Rytmická sekce tvořená bratry plní svoji fachu poctivě, více k ní nemožno říci. Nelíbí se mi naprosto nestydatě vybrakované sólo z „Painkiller“ od Judas Priest a vokální notování v hájemství páně Halforda. Manimal tímhle mnoho nezískají, možná uloví několik méně proposlouchaných mladších ročníků, ale ty jim po prozření utečou k pramenům.

 

Druhá polovina alba začíná klidněji. Časem se opět navštíví šperkovnice Judas Priest. Inteligentní a vlastní podání svých vzorů schází. Velmi výjimečně Manimal pojmou klasiku moderně, po svém. V těchto chvílích cítím, že mají na víc. Konec je jeden z nejtrapnějších, který se mi letos dostal do uší a dává oprávněné obavy o budoucnost Manimal. Kapela vydala debut, na kterém odhaluje svoji nezralost. Podtrhuje neoriginálnost a nesoudržnost a slabých skladeb. Co je nejhorší, není hodná obhajovat přízeň posluchačů, kteří mají na výběr řadu povedenějších výtvorů.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky