Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na Islandu není moc nezajímavých interpretů. Pro tamní scénu platí jistá výjimečnost a odlišnost, se kterou muzikanti přistupují ke svému umění. Tento fakt dnes ví kdekteré dítko školou povinné. Ne už tak, že tamní Beneath produkují brutální odnož death metalu. Byť význam brutální je v případě nové desky dost na ústupu, nemusí se žádný příznivec extrému obávat laciných popěvků a hezkých linek. Beneath svoji hudbu neustále vylepšují, postupují na piedestalu osobním i světovém dál, až tam, kam se nikdo dosud nevydal… Hehe. Jednoduše, co bylo v dříve zajímavé, je dnes prvotřídní. Beneath je možné brát i jako výjimku v rámci islandské scény. Jsou totiž stylově čistí, lehce zařaditelní. Žádný odér bahna, mrazu a podivínství nenajdete. Jen skvělý death plný výborných nápadů, nevšední atmosféry a chytré, nevtíravé techniky.

A o čem Ephemeris vlastně je? O půl hodině výtečné smrti. Variabilní tempo dodává kompozicím podmanivou auru. Nikdo se nenudí a nechává se rád vtáhnout do světa, který pro nás islandští smrtonošové pečlivě promýšlejí. V postatě se dá říct, že jsou dobrým protipólem pro tamní metalovou scénu. Zhrine nebo Svartidaudi o sobě tvrdí, že jsou typickými představiteli extrémního deathu. Až si pustíte Beneath, bude vám jasné, kdo je pravdě blíž. Ovšem pozor! Nebyli by to Islanďané, aby nebylo všechno zlato, co se třpytí. V babylonu každé skladby se jeden zamotá a není snadné najít cestu zpět.

Dá se říct, že nejsnadnější poslech nabízí ta místa, kde se sází na blast beaty, zuřivě vrčivé growly v natlakovaných riffech. Taková Amorphous Globe je pastvou pro smrtící uši. Vše je jasné jak facka a je možno se nechat pouze nést náladou skladby. Pak jsou zde takové jako Cities of the Outer Reaches s nervní neuchopitelností. Kila se zde válí přes psychedelické vyhrávky, rytmy vám zamotají hlavu a jediný, co neuhne ze svého místa, je growler. Přitom sám se svým chřtánem předvádí v rámci úzkého prostoru neuvěřitelnou variabilitu. Závěrečná záležitost Multiangular pak v sobě obsahuje veškeré stránky, co nabízí komplet Ephemeris. V blastech obsažené melodie způsobí citlivějšímu jedinci doslova šok z absurdity věci. Ostatní si mohou lebedit z parádního řemesla.

Přiznávám, že první dojem mi dvakrát nevoněl. Kvalita byla znát hned, ale vše jsem spíše cítil, než vychutnával plnými doušky. Vzhledem k šikovně zamotaným písním a celkové atmosféře Ephemeris se není čemu divit. Postupně se objevují skryté cestičky, co z dobrého materiálu tvoří skvostný. Beneath se podařilo přijít s deskou, která zastínila nejednu nahrávku titánů extrémního metalu. K této nahrávce se budu vracet. A rád.