Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mark Lanegan - Somebody

Mark LaneganSomebody's Knocking

David5.3.2020
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Mark Lanegan si uvnitř své bubliny dělá, co uzná za vhodné. Somebody´s Knocking stojí hodně vysoko, kult je opět posílen.

Přiznejme si narovinu hned v úvodu jednu velmi důležitou skutečnost. Označme, pojmenujme, osvoboďme, co každý z vás stejně dobře ví, a vyhněme se sáhodlouhému obcházení porce dětské krupičky až do úplného vychladnutí. Markovo aktuální album není lepší než Blues Funeral.

 

Mno… a je to. Zhruba zde bychom mohli s klidem, vyleštěným štítem a zářivým úsměvem celé povídání zapíchnout. Anebo se pokusit odhodit letité zátěže, narovnat bolavá záda od neustálého šťourání se v minulosti a pokusit se pohlédnout zpříma do drážek věcí ne až tak moc zatuchlých.

 

Jelikož a protože z útrob Somebody´s Knocking čiší pohoda, uvolněnost, civilnost, což v dnešních časech velkých navoněných produkcí, které stále častěji volí velká jména, aby jimi maskovali v lepším případě bůhvíco… v onom horším čisté a průzračné velké kulové, se zdá být čím dál větší raritou. Čest výjimkám, kterých je zapotřebí si považovat.

 

První sadu dílků do skládačky bychom měli. Pro další ale budeme muset přeci jen zlehka zalovit v dobách, kdy takoví New Order mučili své synťáky o 106 a dívky měly ramena širší než rozpětí křídel dospělého exempláře orla mořského. Malinko se nabízí paralela s panem Akerfeldtem a zhlédnutí se v hrdinech jeho dospívání, nicméně Markovo implementace osmdesátkového odéru funguje spíše jako vhodně zvolený prvek inspirace v linii přirozeného vývoje, nežli přestavba základních pilířů.

 

Markovi současná poloha sedí. Shodil deku a skladby najednou dýchají, chvílemi působí dokonce až rozverně, plynou tak nějak nenuceně v rovině pozvolného odhalování svého niterného pnutí. Ač zahalené jednotným kabátem, vystrkují růžky všemi směry. Od zádumčivých tklivostí, poněkud klasičtěji orientovaných rockově šlapajících momentů, přes záležitosti, které bez většího přemlouvání především díky nakažlivé monotónní naprogramované rytmice způsobují rozkmitání spodních končetin a zapojení krčního svalstva do akce. Posledně zmíněná skupinka je také onou nejpočetnější, určující podobu výsledného vektoru. Kombinace synth popového základu a sametově temného barytonu je jednoduše odzbrojující a silně návyková. 

 

 

Nicméně abych se jen neroztékal jako vanilková zmrzlina v sauně, najde se pár, ano přesně dvě věci, které mě zlehka iritují… Zvuk. Vlastně tradiční nedostatek Markových alb, pomineme-li jeho dnes již skoro historické zářezy. Je to hodně napresované a v kombinaci s téměř hodinovou hrací dobou lázně pro ušní bubínky nečekejte, ale pořád se pohybujeme kdesi na pomyslné hraně únosnosti. Beru tak, jak jest. Konstrukce se nikde nesype, tudíž není zapotřebí žádného křižování a podobných drastických opatření. Artwork. Je mi jasné, že tato stránka byla vždy poněkud na okraji zájmu, tentokrát si ale říkám, že hůře to mohlo dopadnout už jen stěží. 

 

Buď jak buď, Mark Lanegan si uvnitř své bubliny dělá, co uzná za vhodné. Za oněch pár uplynulých desetiletí si právem vydobyl kultovní status, který mu propůjčuje určitá privilegia. Kupříkladu tvrdit, že klepadlo na obalu disponuje kouzelnou mocí probouzející se za úplňku a barva vinylu uvnitř není modrá, nýbrž hráškově zelená. Stejně mu to všichni zbaští i s navijákem. Somebody´s Knocking stojí hodně vysoko, kult je opět posílen.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 5.3.20 17:04odpovědět

Nová deska mě nijak neudolala, ale jako příjemná nekonfliktní poslechovka funguje docela dobře. 70 %

Victimer / 5.3.20 15:25odpovědět

Šílet z toho nebudu, ale poslouchám rád a často.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky